Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Věra Schmidová

Jsou věci, které mi mozek nebere. O tom se nedá nenapsat.

Jednou z věcí, které mi mozek nebere, je lidské myšlení, přesněji myšlení některých lidí.. Před časem jsme vystupovali v jednom větším městě na Moravě v rámci francouzských dnů. Náš balet na vozíku měl takový úspěch

5.11.2015 v 17:29 | Karma článku: 19.98 | Přečteno: 739 | Diskuse

Věra Schmidová

Vozíčkářům se nemá ustupovat

Když u nás vyměnili autobus, který rozváží pacienty po nemocnici, říkala jsem si „hurá!“ Dveře širší, plošina šla bez problémů ven i dovnitř a co jsem ocenila nejvíc, že po najetí do autobusu jsem se nemusela pracně a na milimetry

7.10.2015 v 18:21 | Karma článku: 28.79 | Přečteno: 1249 | Diskuse

Věra Schmidová

Domů

Najednou se mi začala točit hlava a všechno kolem se houpalo, horší jak na lodi za silné bouře. „Co je?“ Zeptal se mě manžel. „Jsi strašně bílá a lítají ti oči.“ „Já nevím.“ Přiznala jsem se. „ Je mi hodně blbě.“

4.10.2015 v 19:13 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 512 | Diskuse

Věra Schmidová

Flaška

Máme parádní balkon, možná spíš terasu, jedenáct metrů čtverečních, otočenou na západ V létě tam večer sedávám, medituji, někdy si dám poslední večerní kávu, jindy sklenku červeného. Zavřu oči a nemyslím na nic, snažím se úplně se

25.9.2015 v 17:22 | Karma článku: 12.46 | Přečteno: 458 | Diskuse

Věra Schmidová

Co tady blbnete?

Byla jsem objednaná na klasickou kontrolu do nemocnice. Přijela jsem na svém invalidním vozíku ke dveřím, když najednou přede mě vyskočil maskovaný muž: „Stůjte! Sem nesmíte! A vůbec – jak jste se dostala až sem?“

2.5.2015 v 19:22 | Karma článku: 22.99 | Přečteno: 1217 | Diskuse

Věra Schmidová

Když je deset schodů bezbariérový přístup, aneb Vysuň křídla a vzlétni

„Já vás pošlu na plicní,“ řekla mi obvodní lékařka, když jsem už po několikáté se k ní vrátila se stejným problémem. „Prvně tam ale zavolám, jestli mají bezbariérový přístup.“ A už vytáčela číslo, dlouho debatovala, ptala se. Poté se slovy: „Prý tam je pár schodků, ale mají nájezd“, mi strčila do ruky doporučení. „Pouze si prý máte s sebou vzít někoho, kdo vás po tom nájezdu vytlačí.“

9.4.2015 v 16:37 | Karma článku: 20.68 | Přečteno: 663 | Diskuse

Věra Schmidová

Hlavně, že tam je, ne?

V mnoha městech chtějí zpřístupnit přepravu MHD i lidem na invalidním vozíku a tak se čím dál, tím častěji objevují nízkopodlažní autobusy a tramvaje. S radostí je vítají i maminky s kočárky, starší lidé, nebo lidé o berlích, nebo třeba jen s kufry či taškami... Tyhle vozy nemají schody, ale jsou vybaveny nájezdovou rampu, která je normálně součástí snížené podlahy a pouze v případě potřeby ji řidič vyklopí ven, člověk na invalidním vozíku najede dovnitř a řidič poté rampu zase sklopí dovnitř, na podlahu vozu a jede se. Výborný vynález a sláva tomu, kdo ho vymyslel. Občas ale někdo udělá nějakou inovaci, nějaký zlepšovák a to pak potom stojí za to.

1.4.2015 v 12:53 | Karma článku: 24.09 | Přečteno: 1349 | Diskuse

Věra Schmidová

Jak se dostávají vozíčkáři po půlnoci domů

Rozhodně nepatřím k těm, kdo si myslí, že mu, jako vozíčkářovi, všichni ubližují a ani k těm, kteří naopak zastávají názor, že lidem na vozíku se vždy musí hned všechno splnit a udělat. Ne.

27.3.2015 v 17:05 | Karma článku: 22.79 | Přečteno: 1088 | Diskuse

Věra Schmidová

Moje první jarní mrtvola

Na jaře se (asi jako každý) s radostí vrhám na zelený salát. Po té dlouhé zimě bez zeleně ho s radostí vítám Proto když jsem uviděla na trhu první salát, byl můj. S obrovskou radostí jsem ho okamžitě odvezla domů a i s taškou podala asistentce: „uděláme si salát!“ Okamžitě hodila tašku do dřezu a utekla na druhý konec bytu: „Ne, prosím!“ V hlase měla hrůzu.

21.3.2015 v 18:44 | Karma článku: 9.51 | Přečteno: 680 | Diskuse

Věra Schmidová

Každé ráno pohladím budík

Cŕŕŕ.... Budík. Jako každé ráno. Potvora zvoní zrovna, když spím! „Potvoro!“ Zaklela jsem „Zmlkni! Nebo tě vyhodím!“ Stejný scénář jako každé ráno. Jenom tentokrát u toho byla moje babička.

28.2.2015 v 19:20 | Karma článku: 21.34 | Přečteno: 637 | Diskuse

Věra Schmidová

Občanská povinnost

Na odpolední procházce s pejskem se k nám přidala asi devítiletá slečna: „To je Kubík, že?“ Přikývla jsem. Nedivila jsem se, že ho zná – poté, co byl v televizi, ho občas někdo poznal. Nebo podle fotky na obalu knížky. Jenom mě zarazilo, že Kubik na ni vycenil zuby. To normálně nedělal. Jedině pokud někdo sahal na můj vozík, nebo na mě (ale to už i útočil a teď pouze cenil zuby, zato škaredě). Rozhodla jsem se teda přijít tomu na kloub:

29.1.2015 v 20:13 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 561 | Diskuse

Věra Schmidová

Česko - slovenský slovník

Není to zas tak dávno, co jsme byli Československo. Bez mezery, bez pomlčky. Jeden stát, sice dva jazyky (čeština a slovenština). V Čechách se mluvilo česky a občas i slovensky, na Slovensku se mluvilo slovensky a občas i česky. Československá televize vysílala filmy české, i filmy slovenské, český moderátor mluvil česky i na Slovensku, slovenský slovensky i v Čechách. Žádné překládání, ani titulky nebylo potřeba. Všichni všem rozuměli a bylo to úplně normální.

26.1.2015 v 20:49 | Karma článku: 17.18 | Přečteno: 1343 | Diskuse

Věra Schmidová

Pes cvičitel a masér

Protože jsem bývalá rehabka a nyní už hezkých (???) pár let na vozíku, vím, že musím každý den cvičit. Nejvíc mi to vyhovuje v obýváku na zemi. Jakmile se tam skutálím a natáhnu se, Kubíček (můj pejsek) si lehne kousek dál a pozorně mě sleduje a kontroluje.Když se mu zdá, že mezi jednotlivými cviky dlouho odpočívám, přijde ke mně a čumáčkem do mě strká, dokud nezačnu s dalším cvikem. Řekla bych, že je na mě jako pes

21.1.2015 v 21:25 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 265 | Diskuse

Věra Schmidová

Překladatelka z moravštiny do češtiny

I když oba moji rodičové pochází z Moravy, žili jsme na Slovensku a já tam prožila hodně velkou část svého života, takže i všechny školy mám slovenské. Na Moravu jsem se vrátila až po rozdělení republiky. Za manželem, za rodiči. Proto jsem tím pádem i přestala psát do slovenských novin a časopisů, začal to být problém.

16.1.2015 v 16:23 | Karma článku: 19.46 | Přečteno: 1386 | Diskuse

Věra Schmidová

Žeby nový druh závislosti?

Když si pořídila počítač moje sestra, chápala jsem to. Byla to pro ni nutnost – byla podnikatelka a tak přijímala a vyřizovala objednávky, komunikovala s dodavateli, prostě víc než jasná nutnost, nezbytnost. Když si ale pořídil počítač můj manžel, vůbec jsem nechápala, proč u něho sedí celé hodiny, co tam neustále sleduje, čte... V tom čase ani nepracoval.

15.1.2015 v 18:23 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 743 | Diskuse

Věra Schmidová

Depresivní Silvestr

Hodně lidí má ze Silvestra a z nadcházejícího nového roku depresi. Důvody můžou být různé. Někoho děsí, že už zase bude o rok starší, jiný se bojí přibývajících zdravotních problémů, nemocí a neduhů jak svých, tak svých blízkých.

8.1.2015 v 17:06 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 924 | Diskuse

Věra Schmidová

Jak se vrací paměť

Četla jsem a slyšela jsem o více případech, kdy po úrazu mozku člověk ztratil paměť, ale nikde jsem se nedočetla, jak se paměť vrací. Co člověk prožívá? Co mu pomáhá? Ani v žádné knize jsem nic nenašla, závěrečné zkoušky z neurologie mi nic o tom neřekly, práce na neurologickém oddělení také ne.

29.12.2014 v 12:09 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 539 | Diskuse

Věra Schmidová

Chovejme se jako prasata

To není ironická poznámka, ani překlep. Hned vysvětlím – nedávno jsem četla velmi zajímavý článek o pohřebním rituálu prasat. Prase, když ucítí, že se blíží jeho konec, odejde bokem od stáda a lehne si. Nejstarší samice přijde k němu, ohodnotí situaci, vrátí se ke své skupině a rozdělí úkoly.

15.12.2014 v 21:07 | Karma článku: 31.82 | Přečteno: 1493 | Diskuse

Věra Schmidová

Samoléčba

Když se Dáša dozvěděla od doktora svoji diagnózu, přišla domů, sedla k internetu a začala hledat, číst, psát si poznámky. Do telefonu mi pouze řekla, že nemá čas dát si se mnou kafe, že musí studovat. Po týdnu mi řekla, že nemá čas, že se léčí.

5.12.2014 v 17:05 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 923 | Diskuse

Věra Schmidová

Jak si bezpečně rozhněvat některé lidi

Někdy k tomu stačí opravdu málo – vyslovit nahlas, co si myslíte a mít jiný názor, nebo jen jiný pohled, jinou zkušenost. Jako motto své první knížečky jsem dala větu: „čím více poznávám lidi, tím více miluji psy“.

28.11.2014 v 17:23 | Karma článku: 18.15 | Přečteno: 755 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 910

Jmenuji se Věra Schmidová,

vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).

Více povídek najdete na veraschmidova.eu



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.