Vzpomínka na léto
Marek zajel se svým vozíkem k oknu. Opřel se lokty o parapet a na chvíli se zahleděl do dálky. Domů se vrátil teprve před pár dny a připadalo mu to jako celá věčnost. Najednou měl pocit, že to, co prožil, byl jen sen.
Venku pršelo a vítr si pohrával se spadanými listy, honil je sem – tam po prázdné ulici. Podzim. Nevlídný, mokrý, studený.
Zavřel teda raději oči a ve vzpomínkách se vrátil na pláž. Nikdy ho moře nelákalo, nikdy by tam dobrovolně nejel. Ale rodina mu ten zájezd na doporučení jeho lékaře koupila. Prý mu ten slaný vlhký vzduch pomůže na průdušky. Nedovedl si představit, co tam jako vozíčkář bude dělat. Nesnášel písek, nesnášel horké léto. A už vůbec nesnášel se smažit na slunci. Nakonec, po dlouhém přemlouvání, jel.
Z hotelu měl příjezd po vyasfaltovaném chodníčku až k pláži. To mu úplně stačilo. Sám přesuny nezvládal a všude a pořád chodit s maminkou, to se mu v jeho sedmadvaceti letech zdálo trochu hloupé. A už jenom představa toho, že bude celé hodiny ležet v písku na slunci jako kuře v troubě a grilovat se vedle maminky… tak tato představa v něm vzbuzovala přímo hrůzu.
Každý den dopoledne si ale zajel až na konec vyasfaltovaného chodníku, nechal si tam přinést kafe, zavřel oči a poslouchal šum moře. To se mu vcelku líbilo. Ještě nebylo horko, lidí ještě dospávali, všude klid.
Pikolík byl ochotný, hned jak Marek dorazil na svoje místo, mu přinesl kafe, podal mu ho až do ruky a rychle, tiše, zmizel.
Až jednoho dne se namísto pikolíka objevila dívka. Nebo spíš jen dívenka. Malá, drobná s černými kukadly, neurčitého věku:
„Na!“ řekla, podala mu šálek s kávou a bez slova si mu sedla k nohám. Celou dobu tam jen tak nehnutě seděla, hlavu opřenou o kolena a mlčela.
Když chtěl později odjet, vyskočila, uchopila ručky vozíku a i přes jeho odpor ho odvezla zpět do hotelu. Na recepci mu vyzvedla klíče: „Na,“ řekla a už s ním ujížděla až ke dveřím jeho pokoje. Tam mu ještě klíče opět sebrala, odemkla, otevřela a opět zmizela.
Na druhý den se to vše opakovalo, na třetí zas a zas, den za dnem, bez jediné změny. Za celé dopoledne mu řekla dvakrát „na“ a jinak mlčela a choulila se u jeho nohou.
V den odjezdu jí koupil čokoládu a čekal na ni a na kávu na pláži.
Když mu ji podala, trochu neohrabaně ji chytil za ruku: „Na!“ a vtiskl jí do ruky tabulku čokolády. Oči jí zaplnily slzy.
„Já?“ Zeptala se.
Přikývl.
„Já?“ Zeptala se opět a ukázala na sebe.
Přikývl. V té chvíli jí slzy začaly stékat po tvářích. Rozbalila čokoládu, ale pro jistotu se zeptala ještě jednou: „Já?“
Opět přikývl. Jedla rychle, do úst si dávala velké kusy, jakoby se bála, že si to rozmyslí. V té chvíli litoval, že nekoupil čokolády dvě. Tak aspoň vzal svůj hrnek s kávou a podal jí ho: „Na.“ Když zjistila, že není prázdný, zarazila se. Ukázal jí, ať si ho dá k ústům a napije se.
„Já?“ Nechápala. Přikývl. Napila se teda. Pak si mu opět sedla k nohám.
Když ho odpoledne nakládali do autobusu, uviděl ji, malou drobnou dívenku, jak zapřažená jako oslík táhne vozík s nákladem.
V té chvíli pochopil, proč mu celé dni sedávala u nohou a proč se tak strašně divila, když jí on – pán dal čokoládu a kávu.
Jak tak na ni myslel, napadla ho otázka: co je lepší? Sedět za sychravého počasí někde sám v bytě, nebo žít sice v teple, na slunci, mezi lidmi, ale v podstatě sám a jako oslík znát jenom těžkou práci
Věra Schmidová
Cedulka
Nechám si vyrobit cedulku s nápisem POUZE NECHODÍM JINAK JSEM NORMÁLNÍ Jinak totiž už fakt nevím, jak podobné situace řešit bez újmy na psychickém zdraví.
Věra Schmidová
Je zajímavé, co všechno dokáže fonendoskop
Když jsem před třiceti lety studovala na vyšší odborné zdravotnické škole, používali jsme fonendoskop pouze na poslech práce srdce, plic, dýchání, a ještě při měření tlaku. Toť vše. Víc nás neučili, na nic jiného se fonendoskop
Věra Schmidová
I to je život
Jistě znáte ty nové autobusy MHD, které mají „chlíveček“ pro kočárek a „chlíveček“ pro invalidní vozík. Pokud je člověk na mechanickém vozíku, nebo menším elektrickém, je to fajn. Nacouvá si do chlívečku,
Věra Schmidová
Trapas na entou
Občas se povede. A ani invalidní vozík vás vůči trapasům imunním neudělá. Někdy právě naopak – dopomáhá k nim, přispívá. Jako v tomto mém případě. Po dlouhém náročném dni plném stresu a shonu, ale bez jídla, jsem se rozhodla, že si
Věra Schmidová
Jak česká pošta (ne)doručuje balíky
Nevím, jaké máte s českou poštou zkušenosti Vy, já čím dál, tím horší. Jsem na invalidním vozíku a můj manžel také. Z toho důvodu raději nakupujeme přes internet. Jednak je to pohodlnější – nemusíme se zdlouhavě oblékat,
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Podvody přesáhly pět milionů, žalobce viní pojišťováka i jeho otce lékaře
Z pojistných podvodů s celkovou škodou přesahující pět milionů korun obžaloval krajský státní...
- Počet článků 92
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 967x
vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).
Více povídek najdete na veraschmidova.eu