Už vím, proč nosí kominíci štěstí
Krátce po úraze jsem v rehabilitačním ústavu „vyfasovala“ invalidní vozík. Byl veliký a těžký. S vynaložením všech svých sil, které mi ještě zbyly, jsem se dostala akorát tak z pokoje na záchod a zpět. A i za to jsem byla neskonale vděčná. I když to byla pokaždé těžká a tvrdá dřina. Už mi nezbyl ani gram síly na to, abych se dostala někam dál, podívala se po budově a už vůbec ne ven, po okolí. Seděla jsem na pokoji u okna, a tiše záviděla všem kdo tam mohli. Nebylo mi to vůbec nic platné, návštěvy za mnou nemohly, já nemohla dál než do poloviny chodby na záchod. Často mi tekly slzičky po tváři, ale ani to nepomohlo.
V pondělí jsem se na výcviku soběstačnosti doslechla, že tam zástupci firmy Sopur přivezli pět nových vozíků na otestování. Potřebovali zjistit, jak se budou chovat v náročném terénu, při překonávání obrubníků, nějakého toho schodku, v trávě… tiše jsem poslouchala. Věděla jsem, že vozíky dostanou kluci se zdravýma rukama, kteří tohle všechno zvládnou. Bylo mi z toho strašně smutno – já zase budu sedět na pokoji, sledovat je z okna a tiše závidět, jak si jezdí po venku.
„A ty bys nechtěla takový vozík?“ Připadalo mi to jako hodně krutý žert. Podívala jsem se na Hanku a do očí se mi opět tlačily slzy.
„Nebul!“ podala mi kapesník. „Ptám se tě vážně.“
Štípla jsem se do ruky. Nezdálo se mi to. Vyvalila jsem na ni oči: „Já?“ Zakoktala jsem. „To víš, že chtěla, ale mně ho nikdo nedá. Nedokáži…“ nedokončila jsem.
Hanka mi skočila do řeči: „Přivezli i jeden dětský, nevěděli, že tady nejsou děti. No a ty jsi jediná, kdo výškou i váhou odpovídá dítěti. Tak mě napadlo…“
„Uau!“ Zařvala jsem ze všech sil.
„Uau!“ Zařvala jsem znovu, když mi ho Hanka přivezla. Byl super – malinký, lehounký, že i moje slabé ručičky ho hravě uvedly do pohybu. A ke všemu byl červený a já červenou barvu miluji.
„Uau!“ Zařvala jsem znovu, když jsem si na něj sedla.
„To je paráda!“ A už jsem pádlovala co mi síly stačily. Raz - dva jsem byla na konci chodby. Výtahem dolu… Paráda! Poprvé jsem pocítila volnost, svobodu.
„Pozor! Je super lehký!“ volal ještě kdosi za mnou. „A má nový systém brzd, ať nevyletíte!“ Ale to už jsem ani moc nevnímala. Konečně jsem se sama dostala dál než na záchod! Konečně jsem se dostala z budovy ven! Uau! Venku bylo tak krásně! Modrá obloha, sluníčko… tráva… Štěrk! Uhlí! Brzdy! A pak už jen uhlí, uhlí, uhlí… Všude kolem – pode mnou, vedle mě, na mě – uhlí, uhlí, uhlí. Když jsem se z něho konečně vyhrabala ven, stál tam malý kluk, koukal na mě a hodnotil: „No ty teda vypadáš! Kominík hadra!“
Najednou se mu pusa roztáhla od ucha k uchu, začal radostí poskakovat a křičet: „Přinesla jsi mi štěstí! Přinesla jsi mi štěstí! Kominíci přece nosí štěstí!“ Poskakoval a tleskal ručičkama. Nic moc jsem nechápala. Přesněji řečeno nechápala jsem vůbec nic.
„Jenom musíš jít se mnou.“
„Já? A kam? A proč? A takhle? Vždyť jsi sám říkal – kominík hadra.“
„No právě proto! Musíš jít se mnou za mojí mámou. Prosím, prosím, pojď se mnou,“ začal škemrat. A na vysvětlení dodal: „Maminka mi slíbila, že když najdu někoho, kdo je víc špinavý než já, nedá mi na zadek. A víc špinavá už jsi jenom ty.“
Věra Schmidová
Cedulka
Nechám si vyrobit cedulku s nápisem POUZE NECHODÍM JINAK JSEM NORMÁLNÍ Jinak totiž už fakt nevím, jak podobné situace řešit bez újmy na psychickém zdraví.
Věra Schmidová
Je zajímavé, co všechno dokáže fonendoskop
Když jsem před třiceti lety studovala na vyšší odborné zdravotnické škole, používali jsme fonendoskop pouze na poslech práce srdce, plic, dýchání, a ještě při měření tlaku. Toť vše. Víc nás neučili, na nic jiného se fonendoskop
Věra Schmidová
I to je život
Jistě znáte ty nové autobusy MHD, které mají „chlíveček“ pro kočárek a „chlíveček“ pro invalidní vozík. Pokud je člověk na mechanickém vozíku, nebo menším elektrickém, je to fajn. Nacouvá si do chlívečku,
Věra Schmidová
Trapas na entou
Občas se povede. A ani invalidní vozík vás vůči trapasům imunním neudělá. Někdy právě naopak – dopomáhá k nim, přispívá. Jako v tomto mém případě. Po dlouhém náročném dni plném stresu a shonu, ale bez jídla, jsem se rozhodla, že si
Věra Schmidová
Jak česká pošta (ne)doručuje balíky
Nevím, jaké máte s českou poštou zkušenosti Vy, já čím dál, tím horší. Jsem na invalidním vozíku a můj manžel také. Z toho důvodu raději nakupujeme přes internet. Jednak je to pohodlnější – nemusíme se zdlouhavě oblékat,
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb zápolí v debatě vysílané i studentům škol
Přímý přenos Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která je...
Byl na vozíku, po výměně kyčlí běhá, trénuje na maraton. Pomáhá mu konopí
Jakub Kryšpín pracoval, dálkově studoval vysokou školu, měl plány do budoucna. Ty ale v roce 2006...
Z mrazu konečně do tepla. Už dnes bude 17 stupňů, o víkendu i přes 20
Chlad a mráz zřejmě končí. Meteorologové avizují už na pátek teploty přes patnáct stupňů, o víkendu...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.
- Počet článků 92
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 967x
vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).
Více povídek najdete na veraschmidova.eu