Rozhodnutí
Jana poodjela se svým vozíkem dál od fontány. Slunce svítilo, byl jeden z posledních teplých dnů a ona ho chtěla strávit v parku na sluníčku a ne lítáním na záchod.
Vybrala si teda odlehlou lavičku, zaparkovala vedle ní a z tašky si vytáhla malou termosku. Nalila si kafe, zavřela oči a nastavila tvář slunci. Bylo to velice příjemné a ji v té chvíli napadlo „jak dlouho ještě? Jedno léto? Dvě?“ Otevřela oči, napila se kávy, z kapsy u kalhot vytáhla recept a začala ho pomalu trhat na malé kousíčky.
„Myslíte si, že vám doktor napsal špatné léky?“
Ani si nevšimla, kdy si k ní na lavičku někdo přisedl.
„Nebo máte pocit, že vás špatně léčí? Že potřebujete něco úplně jiné?“
Neodpověděla. Nechtělo se jí, neměla náladu, chtěla být sama. A hlavně – na nic nemyslet.
„Ale to dnes přece není problém,“ pokračoval muž, který si sedl kousek od ní. „Můžete změnit doktora, nebo se aspoň zeptat jiného na názor.“
Mávla rukou, aby dala dotyčnému najevo, že ho sice slyšela, ale to je tak všechno. Neměla chuť na konverzaci. Chtěla být sama, užívat si slunce, ticha…
„Tak proč jste to udělala?“ Nedal pokoj. Otevřela oči, aby se poohlédla po jiném místě, ale jeho další otázka ji zarazila. „Byla to antidepresiva a vy si myslíte, že je nepotřebujete.“
„Nejsem v depresi,“ řekla rázným hlasem. „A nemohu za to, že to doktor nechápe.“
„Co nechápe?“ Zeptal se.
Otočila k němu hlavu, aby mu řekla, že mu do toho nic není. Zarazily ji ale jeho oči. Plné moudrosti, pochopení a porozumění.
Až teď si uvědomila, že tento starý pán je velice sympatický a něco ji nutilo odpovědět mu.
„Nechápe, že se nechci už dál léčit.“
„A proč?“
„No to nevím, proč to nechápe.“
„Ne. Proč se nechcete dál léčit?“ A po chvíli ještě dodal: „Jste tak mladá a krásná.“
Zasmála se: „Mladá? Už mi bylo čtyřicet. A krásná? Za chvíli bude po kráse, je tak pomíjivá.“
Přikývl: „To ano. Ale jste moudrá, když toto říkáte. Jistě máte i svůj pádný důvod, proč se nechcete léčit. Můžu ho znát?“
Zahleděla se mu do očí: „Mám rakovinu.“
„Jako vy reaguje zpočátku hodně lidí.“
„Jenže já nejsem v počátku,“ řekla tiše. „Žijeme spolu já a moje rakovina už pět let.“ Po chvíli pokračovala: „Pokud s ní budu bojovat, bude ona bojovat proti mně, když ji nechám v klidu, dá mi pokoj.“
„Omlouvám se,“ skočil jí do řeči. „Jsem lékař, praxi mám už třicet let a za tu dobu…“ zarazil se. Najednou nevěděl jak jí to říct. To se mu ještě nestalo.
„Já vím,“ mávla rukou. „Pokaždé vyhrála ona. Dřív, nebo později.“
Ulevilo se mu, že nemusí vysvětlovat, co chtěl vlastně říct, vymýšlet, jak to říct, aby ji ještě víc neranil.
„Vím to, nebojte. Jsem s tím vším smířená.“
„Ale…“ opět začal hledat vhodná slova.
„Proč bych měla bojovat? O co? O život? Jaký?“ Podívala se mu hluboko do očí. „Když jste lékař, tak víte, že být vozíčkářem neznamená jenom nemoct chodit, jenom sedět na vozíku. To je to nejmenší co by mě trápilo. Víte, že jsou tady problémy s inkontinencí, ale nevíte, jak to člověka psychicky deptá nosit ve čtyřiceti plenky a jaké to asi je, když vám v autobuse plném lidí, nebo v divadle, odchází něco úplně jiné než jen moč a vy nemůžete dělat vůbec nic. Po takovéto nehodě čtrnáct dnů neopustím byt ze strachu, že se to bude opakovat. A ono se to opakuje. Třeba za měsíc, ale třeba už na druhý den. Umíte si vůbec představit jak se cítím?“ Sice se na chvíli odmlčela, ale na odpověď nečekala a pokračovala:
„Možná jako lékař víte, že vozíčkář mívá otlačený zadek. Ale už nevíte, jaké to je mít bolesti každý den – otlačený zadek, namožená ramena, bolavá záda…“
„Ale to se dá řešit,“ přerušil ji.
„Ano, vím, prášky. A víte, jak z nich bolí žaludek? Nebo z nich člověk dostane zácpu, průjem…“
Na chvíli ztichli oba.
„Ale někomu budete scházet,“ pokračoval starý muž.
Zasmála se: „Ne, nebojte. Tatínek už zemřel a maminka je v ústavu, má Alzheimra. Děti, ani manžela nemám .“
„Ale nějaký přítel, nebo přítelkyně, tady je.“
Zavrtěla hlavou.
„Tomu nevěřím,“ trval na svém. „Jste tak krásná.“
Opět se zasmála.
„A umíte se krásně smát.“
„Už jsem vám říkala o své inkontinenci a každodenních bolestech. Myslíte si, že by to nějaký chlap snášel déle než pár dní?“
„Myslím, že ano,“ zaprotestoval. „Pokud opravdu miluje. Zkoušela jste to vůbec?“
Zavrtěla hlavou: „Ne. Ani nevím, jak bych mu to vše řekla.“ Na chvíli se zamyslela. „To bych asi ani nedokázala, mluvit o tom. Strašně bych se styděla.“
„A se mnou o tom mluvíte,“ oponoval. „A to jsem cizí chlap.“
„Ale jste doktor, vy tohle všechno znáte, víte o tom, víte, že to k invalidnímu vozíku prostě patří a taky - evidentně o mě, jako o ženu nemáte zájem. Takže je to něco jiného.“
Přikývl. Musel uznat, že v něčem má pravdu. V duchu si představil sám sebe, jestli by on o těchto věcech dokázal mluvit se ženou, kterou by chtěl zaujmout, kterou by chtěl sbalit. Jak by jí to řekl? Kdy? A co vlastně?
Nikdy nad tím takto nepřemýšlel. Za těch třicet let praxe mu ordinací a životem projelo mnoho vozíčkářů, no ani jeden ho nepřivedl na tyhle myšlenky. A proč ho to samotného nenapadlo, že tihle lidé potřebují poradit, podpořit i v této oblasti. Vždyť ne dost, že jsou takhle postižení, ještě se s tím musejí sami prát.
Stovky otázek a myšlenek se mu náhle honily hlavou a on byl z toho všeho najednou zmaten. Chtěl jí to říct. Zvedl hlavu. Nebyla tam. Rozhlédl se kolem, ale nikde ji neviděl. Už nikdy ji neviděl. Jak náhle vstoupila do jeho života, tak náhle zmizela.
Věra Schmidová
Cedulka
Nechám si vyrobit cedulku s nápisem POUZE NECHODÍM JINAK JSEM NORMÁLNÍ Jinak totiž už fakt nevím, jak podobné situace řešit bez újmy na psychickém zdraví.
Věra Schmidová
Je zajímavé, co všechno dokáže fonendoskop
Když jsem před třiceti lety studovala na vyšší odborné zdravotnické škole, používali jsme fonendoskop pouze na poslech práce srdce, plic, dýchání, a ještě při měření tlaku. Toť vše. Víc nás neučili, na nic jiného se fonendoskop
Věra Schmidová
I to je život
Jistě znáte ty nové autobusy MHD, které mají „chlíveček“ pro kočárek a „chlíveček“ pro invalidní vozík. Pokud je člověk na mechanickém vozíku, nebo menším elektrickém, je to fajn. Nacouvá si do chlívečku,
Věra Schmidová
Trapas na entou
Občas se povede. A ani invalidní vozík vás vůči trapasům imunním neudělá. Někdy právě naopak – dopomáhá k nim, přispívá. Jako v tomto mém případě. Po dlouhém náročném dni plném stresu a shonu, ale bez jídla, jsem se rozhodla, že si
Věra Schmidová
Jak česká pošta (ne)doručuje balíky
Nevím, jaké máte s českou poštou zkušenosti Vy, já čím dál, tím horší. Jsem na invalidním vozíku a můj manžel také. Z toho důvodu raději nakupujeme přes internet. Jednak je to pohodlnější – nemusíme se zdlouhavě oblékat,
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Volby by v březnu podle Medianu vyhrálo ANO. TOP 09 vypadává, posilují malé strany
Podle nejnovějšího volebního modelu Median by se v březnu do Sněmovny dostalo pět stran a hnutí. V...
Balík pomoci pro Ukrajinu či Izrael schválil Senát USA. Zbývá už jen Bidenův podpis
Americký Senát schválil balík s pomocí pro Ukrajinu, Izrael či Tchaj-wan v hodnotě 95 miliard...
Soud potrestá brutální útok na dívku, bodnutá do krku skončila v pytli v lese
Krajský soud v Plzni dnes vynese rozsudek nad devatenáctiletým Ukrajincem Viktorem Veselovským,...
Podezřelé nákupy zbraní se mají hlásit už od července, schvaluje vláda
Prodejci mají mít už od července povinnost hlásit podezřelé nákupy zbraní. Počítá s tím novela...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.
- Počet článků 92
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 967x
vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).
Více povídek najdete na veraschmidova.eu