Protože jsem bývalá rehabka a nyní už hezkých (???) pár let na vozíku, vím, že musím každý den cvičit. Nejvíc mi to vyhovuje v obýváku na zemi. Jakmile se tam skutálím a natáhnu se, Kubíček (můj pejsek) si lehne kousek dál a pozorně mě sleduje a kontroluje.Když se mu zdá, že mezi jednotlivými cviky dlouho odpočívám, přijde ke mně a čumáčkem do mě strká, dokud nezačnu s dalším cvikem. Řekla bych, že je na mě jako pes
Protože jsem bývalá rehabka a nyní už hezkých (???) pár let na vozíku, vím, že musím každý den cvičit. Nejvíc mi to vyhovuje v obýváku na zemi. Jakmile se tam skutálím a natáhnu se, Kubíček (můj pejsek) si lehne kousek dál a pozorně mě sleduje a kontroluje.Když se mu zdá, že mezi jednotlivými cviky dlouho odpočívám, přijde ke mně a čumáčkem do mě strká, dokud nezačnu s dalším cvikem. Řekla bych, že je na mě jako pes.Když už toho mám opravdu dost, funím a přetočím se na břicho, abych si odpočinula, projeví se Kubíček jako moc hodný cvičitel. Skočí mi na záda a začne se po mě procházet sem a tam. Je to velice příjemná masáž a já v tu chvíli raději ani nedýchám, aby ani náhodou nespadl z mých zad dolů a neodešel a tajně si přeji, ať ho to baví ještě hodně dlouho.Myslím, že tak skvělého cvičitele a maséra, jako je můj pejsek, má málokdo.Ovšem něco za něco. Po masáži mi dopřeje ještě chvíli odpočinku, no hned jak si sednu, přitulí se ke mně a já ho musím chvíli hladit (a to zas já velice ráda).
