Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Domů

4. 10. 2015 19:13:17
Najednou se mi začala točit hlava a všechno kolem se houpalo, horší jak na lodi za silné bouře. „Co je?“ Zeptal se mě manžel. „Jsi strašně bílá a lítají ti oči.“ „Já nevím.“ Přiznala jsem se. „ Je mi hodně blbě.“

Najednou se mi začala točit hlava a všechno kolem se houpalo, horší jak na lodi za silné bouře.

„Co je?“ Zeptal se mě manžel. „Jsi strašně bílá a lítají ti oči.“

„Já nevím.“ Přiznala jsem se. „ Je mi hodně blbě.“ Urychleně jsem si lehla na zem a opřela nohy o zeď. Jsem zdravotník a vím, že se blíží oběhový kolaps, vím co to je a co to obnáší. Než omdlít a tvrdě se sklátit k zemi, raději se sama uložím a vyčkám. To bylo poslední, co jsem si uvědomila.

Když se mi nakonec přece jen podařilo opět otevřít oči, na hodinách bylo o dvě hodiny víc a nade mnou se skláněl manžel:

„Je ti líp? Spala jsi tak tvrdě...“

„Já nevím.“ Něco pořád nebylo v pořádku. Věděla jsem, že to říkám já a přesto jsem viděla na zemi ležet tělo, které to říkalo a já byla Bůh ví kde.

„To je divné.“ Opět – říkala jsem to já. Pořád jsem ležela na zemi a mluvila. Aspoň jsem měla ten pocit. Zároveň jsem ale jaksi shora viděla ležet na zemi tělo, které mluvilo.

„Co se to děje? Kde jsem? Která jsem já?“

Vůbec jsem nechápala, co se stalo a co se to děje teď.

Zkusila jsem si sednout na vozík a zajet na záchod. Všechno šlo, ale zároveň to bylo tak zvláštně jiné. Vše jsem prožívala, vnímala, ale zároveň, současně, jsem se na to všechno dívala odněkud shora a netýkalo se mě to. Slyšela jsem, co mluví to tělo, nechápala jsem a netušila, proč říká to, co říká a co mu jde, tomu tělu tam dolu.

Raději jsem si opět rychle lehla na zem.

Za chvíli už jsem zase byla v tom těle, cítila chlad od země, cítila bolest, jak jsem se kousla do ruky, abych se vzpamatovala. Na chvíli to pomohlo.

„Která vlastně jsem já? A budu zase někdy jedna? Proč se to stalo? A co vlastně se to stalo? Proč jsem tady dvakrát?“

Milion otázek a vůbec žádná odpověď.

„To není schizofrenie,“ uklidňovala jsem se. „Nejsem dvě osoby. Mám pouze jedno tělo a půl duše v něm a půl duše mimo. Asi proto, že jako duše se chci vrátit Domů, ke svému Nebeskému Otci a přitom vím, že mám tady, na zemi, ještě nějaké povinnosti.“

Byla jsem z toho úplně mimo a netušila, co dál a co bude.

„Mám tě zavést do nemocnice?“ Zeptal se mě manžel.

„A co jim řekneš? Že jsem uvízla někde na půl cestě?“ Zeptala jsem se.

Uvědomila jsem si, že to musím začít řešit, protože stav se neměnil a mně to už přestávalo být příjemné. Mluvit a nevědět co a proč, vše vidět ze dvou stran, ze dvou úhlů, přemýšlet tak a současně přesně opačně – začínalo to být na psychiatra, na blázinec. A taky nepříjemné.

Moc jsem to tady, na zemi, chtěla opustit, odejít dobrovolně a plná radosti z tohoto světa a vrátit se tam, kde už jsem jednou měla to štěstí nakouknout. Těšila jsem se na ten návrat, moc jsem si ho přála, moc jsem po něm toužila. To pochopí jen ten, kdo dostal tu krásnou možnost tam, za hranici nenávratna, nakouknout.

V poslední chvíli jsem si vzpomněla na moji maminku, kterou bych tady, na této zemi, zanechala v slzách, na její bolest a taky na mého pejska, který stál nade mnou a zoufale mi olizoval tvář.

Najednou mi ho také přišlo líto, jak moc se snaží o můj návrat.
Tak jsem se rozhodla nechat vše na Pánu Bohu a začala jsem se modlit: ...“ne má, ale Tvá vůle ať se stane...“

Opět se se mnou všechno zatočilo, úplně strašně. Všemi směry současně. Měla jsem pocit, že se mé tělo trhá na milion kousků, letí miliony směry pryč a zase zpět a lepí se, jedna část vráží do druhé... pata do hlavy... oko do kolena... strašné, bomba v hlavě... napětí... křik... pláč... řev... tlak... výbuch!... Pak už jen ticho. Tma. Nic. Prázdno.

A dál už jen tma a ticho a tma a ticho.

Nevím, jak dlouho.

Vlhko a chlad na tváři – to bylo první, co jsem v tom tichu a v té tmě začala vnímat.

A smutné kňourání, možná pláč, nevím. A zase vlhko na tváři. Asi něčí jazyk s prosbou „otevři oči, vrať se, prober se“. Ještě jsem chvíli váhala – mám?

To naléhání ale bylo veliké.

Tak jo – otevřela jsem oči. Pořád jsem ležela na zemi.

„Ty jsi tak tvrdě spala, až se mi zdálo, že ani nedýcháš. Už je ti líp?“ Manžel se nade mě skláněl a evidentně nic nechápal. Stejně jako já.

Jenom můj pejsek lítal radostně kolem a šťastně vrtěl ocáskem.

Autor: Věra Schmidová | neděle 4.10.2015 19:13 | karma článku: 14.28 | přečteno: 508x

Další články blogera

Věra Schmidová

Jsou věci, které mi mozek nebere. O tom se nedá nenapsat.

Jednou z věcí, které mi mozek nebere, je lidské myšlení, přesněji myšlení některých lidí.. Před časem jsme vystupovali v jednom větším městě na Moravě v rámci francouzských dnů. Náš balet na vozíku měl takový úspěch

5.11.2015 v 17:29 | Karma článku: 19.98 | Přečteno: 735 | Diskuse

Věra Schmidová

Vozíčkářům se nemá ustupovat

Když u nás vyměnili autobus, který rozváží pacienty po nemocnici, říkala jsem si „hurá!“ Dveře širší, plošina šla bez problémů ven i dovnitř a co jsem ocenila nejvíc, že po najetí do autobusu jsem se nemusela pracně a na milimetry

7.10.2015 v 18:21 | Karma článku: 28.79 | Přečteno: 1247 | Diskuse

Věra Schmidová

Flaška

Máme parádní balkon, možná spíš terasu, jedenáct metrů čtverečních, otočenou na západ V létě tam večer sedávám, medituji, někdy si dám poslední večerní kávu, jindy sklenku červeného. Zavřu oči a nemyslím na nic, snažím se úplně se

25.9.2015 v 17:22 | Karma článku: 12.46 | Přečteno: 455 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Houbový děda a dítě z hadích ocásků

Období hub mi vzdycky zavoní lesem, ranní mlhou, čerstvě zapálenou cigaretou a kolínskou. Samozřejmě si vybavím i tu vůni hub, ale některé vůně jsou v mé pachové paměti vyraženy kovovým razidlem asi navždy.

27.6.2017 v 11:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

David Gruber

Lysá hora – vítání rána – slunce pod nohama

Přivítat v období letního slunovratu východ slunce na nejvyšší hoře našich Beskyd, to tak nějak patří ke všeobecnému vzdělání každého našince, přinejmenším moravskoslezslého. Podělím se i s fotografiemi o osobní zážitek.

27.6.2017 v 9:51 | Karma článku: 10.69 | Přečteno: 234 | Diskuse

Štěpán Bicera

Ti od bílého vraha

Tak Jihoafričané pokřikovali na rodinu Radovana Krejčíře po jeho odsouzení na pětatřicet let vězení za zosnování vražd. Vyšetřováni kvůli praní špinavých peněz byla i jeho rodina, která tam přišla o veškerý majetek.

27.6.2017 v 8:04 | Karma článku: 25.31 | Přečteno: 470 | Diskuse

Helena Vlachová

Co ve sdělovacích prostředcích postrádám

V televizi se velmi často vysílají dokumenty, zachycují etapy druhé světové války, přední nacisty, jejich životy. Ale proč se nevysílá něco víc o normalizaci v Československu?

27.6.2017 v 5:44 | Karma článku: 17.33 | Přečteno: 571 | Diskuse

Jan Andrle

Když je mi smutno...

... zapaluji si svíčku a zírám do plamene, jak už jsem kdysi z Anglie psal, ale mám i jiné terapie. Třeba si pouštím Katedrálu o třech dějstvích, tak nádherně stvořenou panem Zdeňkem Mahlerem a ČT.

27.6.2017 v 2:05 | Karma článku: 13.42 | Přečteno: 259 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 906

Jmenuji se Věra Schmidová,

vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).

Více povídek najdete na veraschmidova.eu

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.