Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vozíčkářům se nemá ustupovat

7. 10. 2015 18:21:23
Když u nás vyměnili autobus, který rozváží pacienty po nemocnici, říkala jsem si „hurá!“ Dveře širší, plošina šla bez problémů ven i dovnitř a co jsem ocenila nejvíc, že po najetí do autobusu jsem se nemusela pracně a na milimetry

Když u nás vyměnili autobus, který rozváží pacienty po nemocnici, říkala jsem si „hurá!“ Dveře širší, plošina šla bez problémů ven i dovnitř a co jsem ocenila nejvíc, že po najetí do autobusu jsem se nemusela pracně a na milimetry vtláčet mezi první sedačky, aby se vůbec dala vrátit zpět plošina. Tady stačilo zajet rovno do „chlívečku“, zvednout dvě sklopná sedadla, aby mohl řidič vrátit plošinu na místo a jelo se.

Minule se vedle mě vtlačila starší paní a násilím sundávala sklopenou sedačku.

„To nepůjde, když jsem tady já,“ upozornila jsem ji.

„Tak se posuňte, já tady musím sedět.“

„Tady vedle máte volno,“ ukázala jsem na sedačku, která byla snad ani ne o půl metru dál.

„Ne, já musím sedět tady,“ trvala i nadále na svém.

„Ale já se nemám kam posunout,“ bránila jsem se. „Tady, na druhé straně jsem na doraz.“

Paní i přesto sklopila napůl sedadlo a váhou svých 120 kilo si na něj sedla. Zatrnulo mi, protože vlastně seděla na držáku mé stupačky. Plastovém.

„Pani,“ ještě pořád v klidu jsem se jí snažila vysvětlit situaci. „Já opravdu nemám kam uhnout a vy mi sedíte celou svojí vahou na plastovém držáku stupačky. Jestli se zlomí, budete ho platit.“

„Nic platit nebudu! A mně nevadí, že na něm sedím.“

Tím považovala rozhovor za skončený. Otočila se ke mně zády, vytáhla telefon a vesele se bavila.

Byla jsem v koncích. Čekala jsem na zázrak, nebo na zlomení úchytu stupačky. Na čelo mi začal vystupovat pot. Zachránil mě mladý muž, který vší silou zatlačil do opěry na opačné straně. Ta, naštěstí, byla trochu uvolněná a nedržela úplně pevně.

„Podařilo se o dva centimetry! Snad vám to pomůže.“

Pomohlo. Vozík jsem o ty dva centimetry pootočila a sedadlo i s dámou už nesedělo na mém držáku, ale tvrdě dopadlo na své místo. Korpulentní dáma se na mě vítězně podívala:

„No vidíte, že to jde!“ Zvolala. „Jenom se vám, vozíčkářům, nemůže pořád ustupovat!“

Poučena touto zkušeností jsem dnes zajela trochu dál a sedadlo tak úplně zablokovala. Opěra dnes totiž byla řádně dotažená a taky tady nebyl ten mladý muž, který by mě v případě nouze nejvyšší zachránil.

„Posuňte se,“ ozvalo se za mnou. „Já tady musím sedět.“

To snad není pravda! – blesklo mi hlavou.

„Bohužel nemůžu,“ řekla jsem klidně. „A ono to sedadlo se nedá použít ani tak, když jsem tady já.

„To už nechte na mě a posuňte se,“ trvala dáma na svém.

„To opravdu nejde, sedadlo se ani tak nedá sklopit. Už to mám vyzkoušené.“

„Vy jste teda ochotná!“ Dáma se vší silou opřela o můj vozík, že ho odtlačí. Ale zkuste pohnout sto třicetikilovým elektrickým vozíkem, na kterém ještě i někdo sedí. Nepovedlo se jí to.

„Tady vedle máte volno,“ ukázala jsem jí na vedlejší sedadlo.

„Já musím sedět tady!“ Trvala i nadále na svém.

Nevím sice proč, ale raději jsem mlčela. Dobře jsem udělala, její následující slova i tak stála za to:

„Ne dost, že dostanete vozíky, vy se i tak budete dál cpát do autobusu!“

Autor: Věra Schmidová | středa 7.10.2015 18:21 | karma článku: 28.79 | přečteno: 1248x

Další články blogera

Věra Schmidová

Jsou věci, které mi mozek nebere. O tom se nedá nenapsat.

Jednou z věcí, které mi mozek nebere, je lidské myšlení, přesněji myšlení některých lidí.. Před časem jsme vystupovali v jednom větším městě na Moravě v rámci francouzských dnů. Náš balet na vozíku měl takový úspěch

5.11.2015 v 17:29 | Karma článku: 19.98 | Přečteno: 736 | Diskuse

Věra Schmidová

Domů

Najednou se mi začala točit hlava a všechno kolem se houpalo, horší jak na lodi za silné bouře. „Co je?“ Zeptal se mě manžel. „Jsi strašně bílá a lítají ti oči.“ „Já nevím.“ Přiznala jsem se. „ Je mi hodně blbě.“

4.10.2015 v 19:13 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 511 | Diskuse

Věra Schmidová

Flaška

Máme parádní balkon, možná spíš terasu, jedenáct metrů čtverečních, otočenou na západ V létě tam večer sedávám, medituji, někdy si dám poslední večerní kávu, jindy sklenku červeného. Zavřu oči a nemyslím na nic, snažím se úplně se

25.9.2015 v 17:22 | Karma článku: 12.46 | Přečteno: 457 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 5.31 | Přečteno: 164 | Diskuse

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 400 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 832 | Diskuse

Libuse Palkova

Život není peříčko

Život není snadný pro nikoho z nás, ale když přijde nemoc, opravdu vážná nemoc, může se stát, že člověk, i ten nejstatečnější, na chvilinku ztratí odvahu

16.8.2017 v 10:49 | Karma článku: 9.34 | Přečteno: 325 | Diskuse

Libuse Palkova

Kočka na střeše

O kočkách toho už bylo napsáno a řečeno tolik, že je těžké dodat cokoliv nového: Jsou milé, mazlivé, roztomilé, a když chtějí, tak to umí pořádně roztočit... A to platí jak o kočkách čtyřnohých, tak o těch dvounohých

15.8.2017 v 22:41 | Karma článku: 8.32 | Přečteno: 340 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 908

Jmenuji se Věra Schmidová,

vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).

Více povídek najdete na veraschmidova.eu

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.