Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vozíčkářům se nemá ustupovat

7. 10. 2015 18:21:23
Když u nás vyměnili autobus, který rozváží pacienty po nemocnici, říkala jsem si „hurá!“ Dveře širší, plošina šla bez problémů ven i dovnitř a co jsem ocenila nejvíc, že po najetí do autobusu jsem se nemusela pracně a na milimetry

Když u nás vyměnili autobus, který rozváží pacienty po nemocnici, říkala jsem si „hurá!“ Dveře širší, plošina šla bez problémů ven i dovnitř a co jsem ocenila nejvíc, že po najetí do autobusu jsem se nemusela pracně a na milimetry vtláčet mezi první sedačky, aby se vůbec dala vrátit zpět plošina. Tady stačilo zajet rovno do „chlívečku“, zvednout dvě sklopná sedadla, aby mohl řidič vrátit plošinu na místo a jelo se.

Minule se vedle mě vtlačila starší paní a násilím sundávala sklopenou sedačku.

„To nepůjde, když jsem tady já,“ upozornila jsem ji.

„Tak se posuňte, já tady musím sedět.“

„Tady vedle máte volno,“ ukázala jsem na sedačku, která byla snad ani ne o půl metru dál.

„Ne, já musím sedět tady,“ trvala i nadále na svém.

„Ale já se nemám kam posunout,“ bránila jsem se. „Tady, na druhé straně jsem na doraz.“

Paní i přesto sklopila napůl sedadlo a váhou svých 120 kilo si na něj sedla. Zatrnulo mi, protože vlastně seděla na držáku mé stupačky. Plastovém.

„Pani,“ ještě pořád v klidu jsem se jí snažila vysvětlit situaci. „Já opravdu nemám kam uhnout a vy mi sedíte celou svojí vahou na plastovém držáku stupačky. Jestli se zlomí, budete ho platit.“

„Nic platit nebudu! A mně nevadí, že na něm sedím.“

Tím považovala rozhovor za skončený. Otočila se ke mně zády, vytáhla telefon a vesele se bavila.

Byla jsem v koncích. Čekala jsem na zázrak, nebo na zlomení úchytu stupačky. Na čelo mi začal vystupovat pot. Zachránil mě mladý muž, který vší silou zatlačil do opěry na opačné straně. Ta, naštěstí, byla trochu uvolněná a nedržela úplně pevně.

„Podařilo se o dva centimetry! Snad vám to pomůže.“

Pomohlo. Vozík jsem o ty dva centimetry pootočila a sedadlo i s dámou už nesedělo na mém držáku, ale tvrdě dopadlo na své místo. Korpulentní dáma se na mě vítězně podívala:

„No vidíte, že to jde!“ Zvolala. „Jenom se vám, vozíčkářům, nemůže pořád ustupovat!“

Poučena touto zkušeností jsem dnes zajela trochu dál a sedadlo tak úplně zablokovala. Opěra dnes totiž byla řádně dotažená a taky tady nebyl ten mladý muž, který by mě v případě nouze nejvyšší zachránil.

„Posuňte se,“ ozvalo se za mnou. „Já tady musím sedět.“

To snad není pravda! – blesklo mi hlavou.

„Bohužel nemůžu,“ řekla jsem klidně. „A ono to sedadlo se nedá použít ani tak, když jsem tady já.

„To už nechte na mě a posuňte se,“ trvala dáma na svém.

„To opravdu nejde, sedadlo se ani tak nedá sklopit. Už to mám vyzkoušené.“

„Vy jste teda ochotná!“ Dáma se vší silou opřela o můj vozík, že ho odtlačí. Ale zkuste pohnout sto třicetikilovým elektrickým vozíkem, na kterém ještě i někdo sedí. Nepovedlo se jí to.

„Tady vedle máte volno,“ ukázala jsem jí na vedlejší sedadlo.

„Já musím sedět tady!“ Trvala i nadále na svém.

Nevím sice proč, ale raději jsem mlčela. Dobře jsem udělala, její následující slova i tak stála za to:

„Ne dost, že dostanete vozíky, vy se i tak budete dál cpát do autobusu!“

Autor: Věra Schmidová | středa 7.10.2015 18:21 | karma článku: 28.79 | přečteno: 1247x

Další články blogera

Věra Schmidová

Jsou věci, které mi mozek nebere. O tom se nedá nenapsat.

Jednou z věcí, které mi mozek nebere, je lidské myšlení, přesněji myšlení některých lidí.. Před časem jsme vystupovali v jednom větším městě na Moravě v rámci francouzských dnů. Náš balet na vozíku měl takový úspěch

5.11.2015 v 17:29 | Karma článku: 19.98 | Přečteno: 735 | Diskuse

Věra Schmidová

Domů

Najednou se mi začala točit hlava a všechno kolem se houpalo, horší jak na lodi za silné bouře. „Co je?“ Zeptal se mě manžel. „Jsi strašně bílá a lítají ti oči.“ „Já nevím.“ Přiznala jsem se. „ Je mi hodně blbě.“

4.10.2015 v 19:13 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 508 | Diskuse

Věra Schmidová

Flaška

Máme parádní balkon, možná spíš terasu, jedenáct metrů čtverečních, otočenou na západ V létě tam večer sedávám, medituji, někdy si dám poslední večerní kávu, jindy sklenku červeného. Zavřu oči a nemyslím na nic, snažím se úplně se

25.9.2015 v 17:22 | Karma článku: 12.46 | Přečteno: 455 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Houbový děda a dítě z hadích ocásků

Období hub mi vzdycky zavoní lesem, ranní mlhou, čerstvě zapálenou cigaretou a kolínskou. Samozřejmě si vybavím i tu vůni hub, ale některé vůně jsou v mé pachové paměti vyraženy kovovým razidlem asi navždy.

27.6.2017 v 11:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

David Gruber

Lysá hora – vítání rána – slunce pod nohama

Přivítat v období letního slunovratu východ slunce na nejvyšší hoře našich Beskyd, to tak nějak patří ke všeobecnému vzdělání každého našince, přinejmenším moravskoslezslého. Podělím se i s fotografiemi o osobní zážitek.

27.6.2017 v 9:51 | Karma článku: 10.69 | Přečteno: 234 | Diskuse

Štěpán Bicera

Ti od bílého vraha

Tak Jihoafričané pokřikovali na rodinu Radovana Krejčíře po jeho odsouzení na pětatřicet let vězení za zosnování vražd. Vyšetřováni kvůli praní špinavých peněz byla i jeho rodina, která tam přišla o veškerý majetek.

27.6.2017 v 8:04 | Karma článku: 25.31 | Přečteno: 470 | Diskuse

Helena Vlachová

Co ve sdělovacích prostředcích postrádám

V televizi se velmi často vysílají dokumenty, zachycují etapy druhé světové války, přední nacisty, jejich životy. Ale proč se nevysílá něco víc o normalizaci v Československu?

27.6.2017 v 5:44 | Karma článku: 17.33 | Přečteno: 571 | Diskuse

Jan Andrle

Když je mi smutno...

... zapaluji si svíčku a zírám do plamene, jak už jsem kdysi z Anglie psal, ale mám i jiné terapie. Třeba si pouštím Katedrálu o třech dějstvích, tak nádherně stvořenou panem Zdeňkem Mahlerem a ČT.

27.6.2017 v 2:05 | Karma článku: 13.42 | Přečteno: 259 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 906

Jmenuji se Věra Schmidová,

vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).

Více povídek najdete na veraschmidova.eu

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.