Sláva vlastní blbosti
Jako hodně lidí na vozíku, i já mám mimo jiné částečně ochrnuté i trupové (posturální, nebo chcete-li napřimovací) svalstvo. V praxi to vypadá asi tak, že se na vozíku můžu kousek předklonit, i trochu uklonit. Pokud to ovšem přeženu, byť jen o jeden centimetr, „složím se“ a už se nezvednu. Vím to. A taky moc dobře za ty roky vím, kolik je ten bezpečný předklon, nebo úklon a kdy se už neodvratně blíží pád z vozíku, nebo ono už zmiňované nenarovnání se.
Jenže…člověk je občas blbý.
Vystupovali jsme s baletem na vozíku v jednom velkém městě, ve známém divadle. Měla jsem tam spoustu přátel, známých, rodiny. Přišli se podívat, zvědaví, co že to ten balet na vozíku vlastně je (trochu divné spojení: balet + invalidní vozík) a jak to vlastně vypadá, co to vlastně dělám.
Měla jsem tam tenkrát moc hezké sólo a jak jinak, chtěla jsem se předvést. I když vždy dělám vše s plným nasazením, co to jde, kolik to jde, na maximum, tentokrát jsem chtěla ještě víc, ještě lépe. Prostě předvést se.
Ukázat známým, ukázat rodině, že i člověk na invalidním vozíku dovede něco zvláštního, něco hezkého jen tak pro radost sobě, i druhým. Moc jsem se snažila také proto, že večer před tím tam vystupoval známý taneční soubor. Chtěla jsem, abychom se jim aspoň trošku přiblížili, abychom v jejich stínu nevypadali, jako chudáci.
A tak jsem se snažila ne na sto procent, ale na sto deset.
Stalo se, co se stát zákonitě muselo – úklon na víc než na sto procent a já v něm zůstala „zlomená“ a ani gram síly, ani jediný sval, který by mě zvedl, narovnal zpět na vozík. Netušila jsem, co dál. Jediná možnost – buď mě někdo zvedne, nebo se složím na zem (ale to by asi vypadalo na jevišti uprostřed baletu, v krásném kostýmu, blbě). A tak jsem pouze vysílala prosebné pohledy do okolí a ani nedýchala, abych přece jen z toho vozíku nespadla.
Kamarád – vozíčkář viděl, že je zle, ale on mi pomoct nemohl, a tak aspoň vytřeštil oči na našeho vedoucího. Ten pohledem zkontroloval jeviště a okamžitě pochopil. Věděl totiž, že v té chvíli už jsem měla být někde úplně jinde a dělat něco úplně jiné a ne si tam jen tak viset přes vozík. Okamžitě mu došlo, co se stalo, baletním skokem doskákal za mě, nohou přidržel vozík, aby se nepřevrátil, nebo neujel a krásným, ladným, opět přímo baletním gestem mě uchopil za ruce a zvedl do elegantní pózy (no jo, baletní mistr se nezapře).
Po vystoupení mí známí komentovali právě tuto pózu slovy: „efektní, hezké, ale nebezpečné, vypadalo to, že každou chvíli spadneš z vozíku – ale ty jistě víš, co zvládneš a co děláš“.
To víte, že jsem se nepřiznala. Proč jim kazit krásný estetický zážitek nějakým, skoro hororovým, vyprávěním o vlastní blbosti.
Jenže…člověk občas blbý je.
Vystupovali jsme s baletem na vozíku v jednom velkém městě, ve známém divadle. Měla jsem tam spoustu přátel, známých, rodiny. Přišli se podívat, zvědaví, co že to ten balet na vozíku vlastně je (trochu divné spojení: balet + invalidní vozík) a jak to vlastně vypadá, co to vlastně dělám.
Měla jsem tam tenkrát moc hezké sólo a jak jinak, chtěla jsem se předvést. I když vždy dělám vše s plným nasazením, co to jde, kolik to jde, na maximum, tentokrát jsem chtěla ještě víc, ještě lépe. Prostě předvést se.
Ukázat známým, ukázat rodině, že i člověk na invalidním vozíku dovede něco zvláštního, něco hezkého jen tak pro radost sobě, i druhým. Moc jsem se snažila také proto, že večer před tím tam vystupoval známý taneční soubor. Chtěla jsem, abychom se jim aspoň trošku přiblížili, abychom v jejich stínu nevypadali, jako chudáci.
A tak jsem se snažila ne na sto procent, ale na sto deset.
Stalo se, co se stát zákonitě muselo – úklon na víc než na sto procent a já v něm zůstala „zlomená“ a ani gram síly, ani jediný sval, který by mě zvedl, narovnal zpět na vozík. Netušila jsem, co dál. Jediná možnost – buď mě někdo zvedne, nebo se složím na zem (ale to by asi vypadalo na jevišti uprostřed baletu, v krásném kostýmu, blbě). A tak jsem pouze vysílala prosebné pohledy do okolí a ani nedýchala, abych přece jen z toho vozíku nespadla.
Kamarád – vozíčkář viděl, že je zle, ale on mi pomoct nemohl, a tak aspoň vytřeštil oči na našeho vedoucího. Ten pohledem zkontroloval jeviště a okamžitě pochopil. Věděl totiž, že v té chvíli už jsem měla být někde úplně jinde a dělat něco úplně jiné a ne si tam jen tak viset přes vozík. Okamžitě mu došlo, co se stalo, baletním skokem doskákal za mě, nohou přidržel vozík, aby se nepřevrátil, nebo neujel a krásným, ladným, opět přímo baletním gestem mě uchopil za ruce a zvedl do elegantní pózy (no jo, baletní mistr se nezapře).
Po vystoupení mí známí komentovali právě tuto pózu slovy: „efektní, hezké, ale nebezpečné, vypadalo to, že každou chvíli spadneš z vozíku – ale ty jistě víš, co zvládneš a co děláš“.
To víte, že jsem se nepřiznala. Proč jim kazit krásný estetický zážitek nějakým, skoro hororovým, vyprávěním o vlastní blbosti.
Věra Schmidová
Cedulka
Nechám si vyrobit cedulku s nápisem POUZE NECHODÍM JINAK JSEM NORMÁLNÍ Jinak totiž už fakt nevím, jak podobné situace řešit bez újmy na psychickém zdraví.
Věra Schmidová
Je zajímavé, co všechno dokáže fonendoskop
Když jsem před třiceti lety studovala na vyšší odborné zdravotnické škole, používali jsme fonendoskop pouze na poslech práce srdce, plic, dýchání, a ještě při měření tlaku. Toť vše. Víc nás neučili, na nic jiného se fonendoskop
Věra Schmidová
I to je život
Jistě znáte ty nové autobusy MHD, které mají „chlíveček“ pro kočárek a „chlíveček“ pro invalidní vozík. Pokud je člověk na mechanickém vozíku, nebo menším elektrickém, je to fajn. Nacouvá si do chlívečku,
Věra Schmidová
Trapas na entou
Občas se povede. A ani invalidní vozík vás vůči trapasům imunním neudělá. Někdy právě naopak – dopomáhá k nim, přispívá. Jako v tomto mém případě. Po dlouhém náročném dni plném stresu a shonu, ale bez jídla, jsem se rozhodla, že si
Věra Schmidová
Jak česká pošta (ne)doručuje balíky
Nevím, jaké máte s českou poštou zkušenosti Vy, já čím dál, tím horší. Jsem na invalidním vozíku a můj manžel také. Z toho důvodu raději nakupujeme přes internet. Jednak je to pohodlnější – nemusíme se zdlouhavě oblékat,
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Hromadná nehoda u letiště blokuje Pražský okruh, jedno z aut je na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahují na 27. kilometru Pražského okruhu, kde...
Česko a Německo sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, řekl Pavel
Česko a Německo podle prezidenta Petra Pavla sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, na...
Čarodějnice bez ohňů? V části Česka vydali zákaz, hrozí požáry
Ve Středočeském kraji se od úterý nesmí zapalovat oheň, a to ani na zahradách v blízkosti lesa nebo...
Lihový boss Březina se ve vězení napravil a změnil hodnoty, tvrdí znalkyně
Lihový boss Radek Březina, který si odpykává třináctiletý trest vězení za obří daňové podvody, se...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 92
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 967x
vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).
Více povídek najdete na veraschmidova.eu