Cedulka
Nechám si vyrobit cedulku s nápisem
POUZE NECHODÍM
JINAK JSEM NORMÁLNÍ
Jinak totiž už fakt nevím, jak podobné situace řešit bez újmy na psychickém zdraví.
Nejprve, Bohu žel, trochu teorie. Omlouvám se, ale v tomto případě je to fakt nutné.
Lidé odkázaní na invalidní vozík se dělí na PARAplegiky, nebo paraparetiky – to jsou ti, kteří mají částečně, nebo úplně ochrnuté pouze nohy, ruce mají zdravé.
Dále jsou to KVADRUplegici, nebo kvadruparetici – lidé, kteří mají úplně, nebo částečně ochrnuté i ruce i nohy.
Do další skupiny patří PENTAplegici, nebo pentaparetici – lidé, kteří mají úplně, nebo částečně ochrnuté nohy, ruce, krk a část hlavy (mimické svaly obličeje, svaly polykací, nebo dýchací … )
Toto označení „penta“ se moc často nepoužívá, tihle lidé bývají často zařazeni do mnohem známější skupiny „kvadru“.
Je to velice zhruba popsáno, hlavně skupina penta, která mívá problémy s artikulací, výslovností jednotlivých slov, koordinací pohybů, orientací v prostoru, stabilitou a mnoho dalších.
Bohužel, já patřím zrovna do skupiny „penta“ a mimo jiné špatně artikuluji (vyslovuji jednotlivá slova, zvláště pokud jsem ve stresu, nebo mám mluvit hlasitěji).
Tento (nejen) můj handicap nemá nic společného s IQ, což ale mnoho zdravých lidí okolo netuší. A tak se stává, že se lidé, jakmile otevřu ústa a něco řeknu, začnou se ke mně chovat jako k těžce mentálně postiženému člověku stylem: „kdo tě sem, chuděrko, postavil“, nebo
„proč sem poslali zrovna tebe, chudáku?“
V tu chvíli se snažím zhluboka se nadechnout, polknout, zatnout zuby, napočítat do desíti a zmizet. Na oslovení „chudáku“, nebo „chuděrko“, jsem totiž těžce alergická. Občas se musím i kousnout do jazyku abych mlčela. Jako zrovna dnes.
Zajela jsem v obchodě se svým elektrickým vozíkem, co možné nejblíž k regálu s ovocem a nabírala si citrony do sáčku.
„Zavazíte,“ ozvalo se za mnou současně s ránou nákupního vozíku do mého, invalidního vozíku.
„Jenom si vezmu pár citronů a jedu,“ snažila jsem se uklidnit starší paní, která mi netrpělivě neustále dál mlátila nákupním vozíkem do mého elektrického invalidního vozíku.
„Ti lidi nejsou normální,“ zahalekala dotyčná dáma pěkně nahlas. „Kdo jste si ji sem postavil?“
Bylo mi jasné, že další náš rozhovor by byl pouze jejím monologem. Raději jsem se vykašlala na citrony a jela rychle k pokladně.
Musím podotknout, že byl zrovna čas oběda, v obchodě možná deset lidí a kupodivu tři otevřené pokladny. U jedné právě jeden zákazník platil, další dvě byly prázdné. Zajela jsem teda k jedné a poprosila paní pokladní, jestli bude tak hodná a dá mi nákup do tašky za vozíkem.
„No to ale budu muset zavřít pokladnu.“
V tu chvíli jsem trpce litovala, že jsem vůbec otevřela ústa.
„A kde je ten, co se má o vás starat?“ Zeptala se mě.
Nechápavě jsem na ni pohlédla a raději se kousla do jazyka, abych mlčela.
Polkla jsem teda a vytáhla platební kartu: „Zaplatím kartou, prosím.“
Paní pokladní na mě vyvalila oči: „Oni vám dali kartu? A PIN taky?“ Zeptala se nevěřícně. To už nemohla pochopit.
Vše je v lidech a o lidech.
Když v tomto konkrétním obchodě před časem byl pan vedoucí, chodil po obchodě a jak uviděl vozíčkáře, pomáhal, kde mohl. Podával zboží z regálů, vybíral zeleninu, vyskládával zboží na pokladní pás, aby následně vše naskládal do tašky za vozíkem. Sám a bez slova, zato vždy s úsměvem. Stejně tak se choval i ostatní personál obchodu.
Od kdy pan vedoucí odešel a jeho místo zaujala postarší paní, poměry a přístup k lidem na vozíku se změnili. Bohužel k horšímu.
Jediné řešení je, změnit obchod. Tento je ale nejblíž, a také uličky mezi regály jsou prostorné, a dokonce i s mým širším elektrickým vozíkem projedu každou pokladnou, a to se dnes hned tak nevidí.
Takže pokud nechci vyměnit obchod, musím si nechat vyrobit velkou cedulku na krk, aby si už z dálky každý mohl i bez brýlí přečíst:
POUZE NECHODÍM,
JINAK JSEM NORMÁLNÍ
Věra Schmidová
Je zajímavé, co všechno dokáže fonendoskop
Když jsem před třiceti lety studovala na vyšší odborné zdravotnické škole, používali jsme fonendoskop pouze na poslech práce srdce, plic, dýchání, a ještě při měření tlaku. Toť vše. Víc nás neučili, na nic jiného se fonendoskop
Věra Schmidová
I to je život
Jistě znáte ty nové autobusy MHD, které mají „chlíveček“ pro kočárek a „chlíveček“ pro invalidní vozík. Pokud je člověk na mechanickém vozíku, nebo menším elektrickém, je to fajn. Nacouvá si do chlívečku,
Věra Schmidová
Trapas na entou
Občas se povede. A ani invalidní vozík vás vůči trapasům imunním neudělá. Někdy právě naopak – dopomáhá k nim, přispívá. Jako v tomto mém případě. Po dlouhém náročném dni plném stresu a shonu, ale bez jídla, jsem se rozhodla, že si
Věra Schmidová
Jak česká pošta (ne)doručuje balíky
Nevím, jaké máte s českou poštou zkušenosti Vy, já čím dál, tím horší. Jsem na invalidním vozíku a můj manžel také. Z toho důvodu raději nakupujeme přes internet. Jednak je to pohodlnější – nemusíme se zdlouhavě oblékat,
Věra Schmidová
Sláva vlastní blbosti
Jako hodně lidí na vozíku, i já mám mimo jiné částečně ochrnuté i trupové svalstvo. V praxi to vypadá asi tak, že se na vozíku můžu kousek předklonit, i trochu uklonit. Pokud to ovšem přeženu, složím se k zemi a už se nezvednu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Jako prd do Stromovky, posmívá se Fico slovenské sbírce pro Ukrajinu
Slovenský premiér Robert Fico označil úspěšnou sbírku na munici pro Ukrajinu, ve které Slováci už...
„Islamisté si v Německu dělají, co chtějí.“ V Hamburku žádali zřízení chalífátu
Víkendová demonstrace radikálních muslimů v severoněmeckém Hamburku, při které účastníci požadovali...
Královéhradecký kraj opět očekává těsný souboj ODS s hnutím ANO
Billboardy a plakáty už několik dnů patří kandidátům červnových voleb do Evropského parlamentu. A...
Žena, kterou ve žďárském útulku surově pokousal pes, v nemocnici zemřela
Svým velmi vážným zraněním podlehla dvaašedesátiletá žena, kterou v půlce dubna napadl v psím...
Byt 3+1 s balkónem v klidné lokalitě
Louky, Uherské Hradiště - Jarošov
14 000 Kč/měsíc
- Počet článků 92
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 967x
vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).
Více povídek najdete na veraschmidova.eu