Věra Schmidová
vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).
Více povídek najdete na veraschmidova.eu
- Počet článků 92
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 967x
Seznam rubrik
Věra Schmidová
Cedulka
Nechám si vyrobit cedulku s nápisem POUZE NECHODÍM JINAK JSEM NORMÁLNÍ Jinak totiž už fakt nevím, jak podobné situace řešit bez újmy na psychickém zdraví.
Věra Schmidová
Je zajímavé, co všechno dokáže fonendoskop
Když jsem před třiceti lety studovala na vyšší odborné zdravotnické škole, používali jsme fonendoskop pouze na poslech práce srdce, plic, dýchání, a ještě při měření tlaku. Toť vše. Víc nás neučili, na nic jiného se fonendoskop
Věra Schmidová
I to je život
Jistě znáte ty nové autobusy MHD, které mají „chlíveček“ pro kočárek a „chlíveček“ pro invalidní vozík. Pokud je člověk na mechanickém vozíku, nebo menším elektrickém, je to fajn. Nacouvá si do chlívečku,
Věra Schmidová
Trapas na entou
Občas se povede. A ani invalidní vozík vás vůči trapasům imunním neudělá. Někdy právě naopak – dopomáhá k nim, přispívá. Jako v tomto mém případě. Po dlouhém náročném dni plném stresu a shonu, ale bez jídla, jsem se rozhodla, že si
Věra Schmidová
Jak česká pošta (ne)doručuje balíky
Nevím, jaké máte s českou poštou zkušenosti Vy, já čím dál, tím horší. Jsem na invalidním vozíku a můj manžel také. Z toho důvodu raději nakupujeme přes internet. Jednak je to pohodlnější – nemusíme se zdlouhavě oblékat,
Věra Schmidová
Sláva vlastní blbosti
Jako hodně lidí na vozíku, i já mám mimo jiné částečně ochrnuté i trupové svalstvo. V praxi to vypadá asi tak, že se na vozíku můžu kousek předklonit, i trochu uklonit. Pokud to ovšem přeženu, složím se k zemi a už se nezvednu.
Věra Schmidová
Jsem potvora, vím
Stála jsem na jedné straně pultu, slečna prodavačka na druhé. „Dobrý den,“ řekla jsem s úsměvem. Nic. Asi mě neslyšela. Narovnala jsem se teda na vozíku a přidala na intenzitě hlasu: „dobrý den!“ Zase nic. Asi je zamyšlená,
Věra Schmidová
Já si nestěžovala
Minule jsem psala o řidičovi autobusu, který mě odmítl vzít jenom proto, že prší. Někdo by si mohl myslet, že jako vozíčkářka mám pouze špatné zkušenosti s řidiči autobusů. Opak je pravdou.
Věra Schmidová
Zázvorovo-slivovicová pralinka
Začátkem zimy mi moje známá přinesla malou, asi deci a půl lahvičku: „Je to nastrouhaný zázvor zalitý slivovicí. Hodně silný, buď víc než opatrná. Ale až někdy zmrzneš na kost, zachrání tě.“
Věra Schmidová
Déšť jako vážný důvod
Když se člověk vrací po týdenním pobytu z nemocnice, většinou s sebou pláštěnku nemá. A proto, že jsem odkázaná na veliký elektrický invalidní vozík, ani žádná sanitka mě nenaloží.
Věra Schmidová
Myslíte si, že dva úplně cizí lidé nemůžou mít stejnou mailovou adresu?
Taky jsem si to dlouho myslela. Až se mi začaly stávat divné věci, že mi volali známí, proč jim píši takové kraviny, nebo proč jim nadávám do debilů a prý, že jim mám dát konečně pokoj.
Věra Schmidová
Jsou věci, které mi mozek nebere. O tom se nedá nenapsat.
Jednou z věcí, které mi mozek nebere, je lidské myšlení, přesněji myšlení některých lidí.. Před časem jsme vystupovali v jednom větším městě na Moravě v rámci francouzských dnů. Náš balet na vozíku měl takový úspěch
Věra Schmidová
Vozíčkářům se nemá ustupovat
Když u nás vyměnili autobus, který rozváží pacienty po nemocnici, říkala jsem si „hurá!“ Dveře širší, plošina šla bez problémů ven i dovnitř a co jsem ocenila nejvíc, že po najetí do autobusu jsem se nemusela pracně a na milimetry
Věra Schmidová
Domů
Najednou se mi začala točit hlava a všechno kolem se houpalo, horší jak na lodi za silné bouře. „Co je?“ Zeptal se mě manžel. „Jsi strašně bílá a lítají ti oči.“ „Já nevím.“ Přiznala jsem se. „ Je mi hodně blbě.“
Věra Schmidová
Flaška
Máme parádní balkon, možná spíš terasu, jedenáct metrů čtverečních, otočenou na západ V létě tam večer sedávám, medituji, někdy si dám poslední večerní kávu, jindy sklenku červeného. Zavřu oči a nemyslím na nic, snažím se úplně se
Věra Schmidová
Co tady blbnete?
Byla jsem objednaná na klasickou kontrolu do nemocnice. Přijela jsem na svém invalidním vozíku ke dveřím, když najednou přede mě vyskočil maskovaný muž: „Stůjte! Sem nesmíte! A vůbec – jak jste se dostala až sem?“
Věra Schmidová
Když je deset schodů bezbariérový přístup, aneb Vysuň křídla a vzlétni
„Já vás pošlu na plicní,“ řekla mi obvodní lékařka, když jsem už po několikáté se k ní vrátila se stejným problémem. „Prvně tam ale zavolám, jestli mají bezbariérový přístup.“ A už vytáčela číslo, dlouho debatovala, ptala se. Poté se slovy: „Prý tam je pár schodků, ale mají nájezd“, mi strčila do ruky doporučení. „Pouze si prý máte s sebou vzít někoho, kdo vás po tom nájezdu vytlačí.“
Věra Schmidová
Hlavně, že tam je, ne?
V mnoha městech chtějí zpřístupnit přepravu MHD i lidem na invalidním vozíku a tak se čím dál, tím častěji objevují nízkopodlažní autobusy a tramvaje. S radostí je vítají i maminky s kočárky, starší lidé, nebo lidé o berlích, nebo třeba jen s kufry či taškami... Tyhle vozy nemají schody, ale jsou vybaveny nájezdovou rampu, která je normálně součástí snížené podlahy a pouze v případě potřeby ji řidič vyklopí ven, člověk na invalidním vozíku najede dovnitř a řidič poté rampu zase sklopí dovnitř, na podlahu vozu a jede se. Výborný vynález a sláva tomu, kdo ho vymyslel. Občas ale někdo udělá nějakou inovaci, nějaký zlepšovák a to pak potom stojí za to.
Věra Schmidová
Jak se dostávají vozíčkáři po půlnoci domů
Rozhodně nepatřím k těm, kdo si myslí, že mu, jako vozíčkářovi, všichni ubližují a ani k těm, kteří naopak zastávají názor, že lidem na vozíku se vždy musí hned všechno splnit a udělat. Ne.
Věra Schmidová
Moje první jarní mrtvola
Na jaře se (asi jako každý) s radostí vrhám na zelený salát. Po té dlouhé zimě bez zeleně ho s radostí vítám Proto když jsem uviděla na trhu první salát, byl můj. S obrovskou radostí jsem ho okamžitě odvezla domů a i s taškou podala asistentce: „uděláme si salát!“ Okamžitě hodila tašku do dřezu a utekla na druhý konec bytu: „Ne, prosím!“ V hlase měla hrůzu.
Věra Schmidová
Každé ráno pohladím budík
Cŕŕŕ.... Budík. Jako každé ráno. Potvora zvoní zrovna, když spím! „Potvoro!“ Zaklela jsem „Zmlkni! Nebo tě vyhodím!“ Stejný scénář jako každé ráno. Jenom tentokrát u toho byla moje babička.
Věra Schmidová
Občanská povinnost
Na odpolední procházce s pejskem se k nám přidala asi devítiletá slečna: „To je Kubík, že?“ Přikývla jsem. Nedivila jsem se, že ho zná – poté, co byl v televizi, ho občas někdo poznal. Nebo podle fotky na obalu knížky. Jenom mě zarazilo, že Kubik na ni vycenil zuby. To normálně nedělal. Jedině pokud někdo sahal na můj vozík, nebo na mě (ale to už i útočil a teď pouze cenil zuby, zato škaredě). Rozhodla jsem se teda přijít tomu na kloub:
Věra Schmidová
Česko - slovenský slovník
Není to zas tak dávno, co jsme byli Československo. Bez mezery, bez pomlčky. Jeden stát, sice dva jazyky (čeština a slovenština). V Čechách se mluvilo česky a občas i slovensky, na Slovensku se mluvilo slovensky a občas i česky. Československá televize vysílala filmy české, i filmy slovenské, český moderátor mluvil česky i na Slovensku, slovenský slovensky i v Čechách. Žádné překládání, ani titulky nebylo potřeba. Všichni všem rozuměli a bylo to úplně normální.
Věra Schmidová
Pes cvičitel a masér
Protože jsem bývalá rehabka a nyní už hezkých (???) pár let na vozíku, vím, že musím každý den cvičit. Nejvíc mi to vyhovuje v obýváku na zemi. Jakmile se tam skutálím a natáhnu se, Kubíček (můj pejsek) si lehne kousek dál a pozorně mě sleduje a kontroluje.Když se mu zdá, že mezi jednotlivými cviky dlouho odpočívám, přijde ke mně a čumáčkem do mě strká, dokud nezačnu s dalším cvikem. Řekla bych, že je na mě jako pes
Věra Schmidová
Překladatelka z moravštiny do češtiny
I když oba moji rodičové pochází z Moravy, žili jsme na Slovensku a já tam prožila hodně velkou část svého života, takže i všechny školy mám slovenské. Na Moravu jsem se vrátila až po rozdělení republiky. Za manželem, za rodiči. Proto jsem tím pádem i přestala psát do slovenských novin a časopisů, začal to být problém.
předchozí | 1 2 3 4 | další |