- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
to se mi skoro ani nechce verit, ze by nekdo mohl byt tak zly...nicmene pripomenulo mi to podobnou historku, byt bez socialniho dopadu, protoze mam nohy zdrave...jela jsem uplne prazdnym autobusem, byl tam jen ridic a ja.
Sedela jsem na takovem tom sedatku uplne vepredu "nad kolem", do ktereho vede pomerne vysoky schod. Sedadla pro mene pohyblive byla na takove te ctyrce za mnou a i cely zbytek sedadel ve voze byl prazdny. Na dalsi zastavce nastoupila pani s holi, a zene se k memu mistu: slecno, pustte me sednout, ja musim na tohle misto". Nemela jsem naladu se dohadovat, tak jsem ji tam pustila a divam se, jak se s tou holi skrabe do toho schodu. Nevim, proc si nevzala jakekoli jine volne misto z tech cca 50, co v autobuse jsou. Asi se ji libil vepredu ten vyhled :)
Ani slovo "prosim" nereknou....taky to nepochopim, ale to je jen ztrata sil....
:) No ale logiku to má...máš přeci vlastní "autobus" ;)
Ano, souhlasím - já mám vozík, Vy nohy.
To jsou smutné srážky s lidskou hloupostí, paní autorko a je mi za ty lidi stydno.
Já měla vloni opačnou zkušenost. Jeli jsme s manželem v Praze tramvají, já si sedla a on nade mnou stál. V tom, kde se vzala tu se vzala, objevila se paní o hůlce a rovnou na mne spustila bandurskou : "slečno, to je moje místo!" Já jsem už ale stejně vstávala a omlouvala se, jen jsem uviděla její hůlku. Jenže v tu chvíli se zastyděla a omlouvala se ona, protože teprve v tu chvíli zjistila, že jsem poměrně vysoce těhotná. Naše vzájemné rozpaky a omluvy přetrhl mladý muž vedle mne, který vstal a paní pustil.
Je to smutné vidět, že někteří lidé nejen, že nemají respekt před postižením, ale snad dokonce závidí
Dášo, mně takhle paní bandursky vyjasnit, že jsem slečna, pustila bych ji radostně i na porodní stůl
Je mi líto, že existují takové s prominutím hovada. Otřesné.
No jo, blbost někdy s věkem ustupuje (když je to rozmar mládí) a někdy se to holt horší...
Přeji ledový klid a nekonečnou trpělivost. Nebo aspoň vypínač na sluch.
Ta osoba asi jezdí na psychiatrii, protože evidentně není normální.
To ji mela autorka rici, ze pristi stanice je psychiatrie....aby nezapomela vystoupit.
To je sila. Ani se mi tomu nechce verit.
To se v té chvíli nechtělo věřit ani mně. Říkala jsem si, že toto přece nemůže být pravda, ale jen špatný sen. Bohužel, byla to skutečnost. No, zase o jeden zážitek a téma na psaní, víc