Věra Schmidová
vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).
Více povídek najdete na veraschmidova.eu
- Počet článků 92
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 967x
Seznam rubrik
Věra Schmidová
Každé ráno pohladím budík
Cŕŕŕ.... Budík. Jako každé ráno. Potvora zvoní zrovna, když spím! „Potvoro!“ Zaklela jsem „Zmlkni! Nebo tě vyhodím!“ Stejný scénář jako každé ráno. Jenom tentokrát u toho byla moje babička.
Věra Schmidová
Občanská povinnost
Na odpolední procházce s pejskem se k nám přidala asi devítiletá slečna: „To je Kubík, že?“ Přikývla jsem. Nedivila jsem se, že ho zná – poté, co byl v televizi, ho občas někdo poznal. Nebo podle fotky na obalu knížky. Jenom mě zarazilo, že Kubik na ni vycenil zuby. To normálně nedělal. Jedině pokud někdo sahal na můj vozík, nebo na mě (ale to už i útočil a teď pouze cenil zuby, zato škaredě). Rozhodla jsem se teda přijít tomu na kloub:
Věra Schmidová
Česko - slovenský slovník
Není to zas tak dávno, co jsme byli Československo. Bez mezery, bez pomlčky. Jeden stát, sice dva jazyky (čeština a slovenština). V Čechách se mluvilo česky a občas i slovensky, na Slovensku se mluvilo slovensky a občas i česky. Československá televize vysílala filmy české, i filmy slovenské, český moderátor mluvil česky i na Slovensku, slovenský slovensky i v Čechách. Žádné překládání, ani titulky nebylo potřeba. Všichni všem rozuměli a bylo to úplně normální.
Věra Schmidová
Pes cvičitel a masér
Protože jsem bývalá rehabka a nyní už hezkých (???) pár let na vozíku, vím, že musím každý den cvičit. Nejvíc mi to vyhovuje v obýváku na zemi. Jakmile se tam skutálím a natáhnu se, Kubíček (můj pejsek) si lehne kousek dál a pozorně mě sleduje a kontroluje.Když se mu zdá, že mezi jednotlivými cviky dlouho odpočívám, přijde ke mně a čumáčkem do mě strká, dokud nezačnu s dalším cvikem. Řekla bych, že je na mě jako pes
Věra Schmidová
Překladatelka z moravštiny do češtiny
I když oba moji rodičové pochází z Moravy, žili jsme na Slovensku a já tam prožila hodně velkou část svého života, takže i všechny školy mám slovenské. Na Moravu jsem se vrátila až po rozdělení republiky. Za manželem, za rodiči. Proto jsem tím pádem i přestala psát do slovenských novin a časopisů, začal to být problém.
Věra Schmidová
Žeby nový druh závislosti?
Když si pořídila počítač moje sestra, chápala jsem to. Byla to pro ni nutnost – byla podnikatelka a tak přijímala a vyřizovala objednávky, komunikovala s dodavateli, prostě víc než jasná nutnost, nezbytnost. Když si ale pořídil počítač můj manžel, vůbec jsem nechápala, proč u něho sedí celé hodiny, co tam neustále sleduje, čte... V tom čase ani nepracoval.
Věra Schmidová
Depresivní Silvestr
Hodně lidí má ze Silvestra a z nadcházejícího nového roku depresi. Důvody můžou být různé. Někoho děsí, že už zase bude o rok starší, jiný se bojí přibývajících zdravotních problémů, nemocí a neduhů jak svých, tak svých blízkých.
Věra Schmidová
Jak se vrací paměť
Četla jsem a slyšela jsem o více případech, kdy po úrazu mozku člověk ztratil paměť, ale nikde jsem se nedočetla, jak se paměť vrací. Co člověk prožívá? Co mu pomáhá? Ani v žádné knize jsem nic nenašla, závěrečné zkoušky z neurologie mi nic o tom neřekly, práce na neurologickém oddělení také ne.
Věra Schmidová
Chovejme se jako prasata
To není ironická poznámka, ani překlep. Hned vysvětlím – nedávno jsem četla velmi zajímavý článek o pohřebním rituálu prasat. Prase, když ucítí, že se blíží jeho konec, odejde bokem od stáda a lehne si. Nejstarší samice přijde k němu, ohodnotí situaci, vrátí se ke své skupině a rozdělí úkoly.
Věra Schmidová
Samoléčba
Když se Dáša dozvěděla od doktora svoji diagnózu, přišla domů, sedla k internetu a začala hledat, číst, psát si poznámky. Do telefonu mi pouze řekla, že nemá čas dát si se mnou kafe, že musí studovat. Po týdnu mi řekla, že nemá čas, že se léčí.
Věra Schmidová
Jak si bezpečně rozhněvat některé lidi
Někdy k tomu stačí opravdu málo – vyslovit nahlas, co si myslíte a mít jiný názor, nebo jen jiný pohled, jinou zkušenost. Jako motto své první knížečky jsem dala větu: „čím více poznávám lidi, tím více miluji psy“.
Věra Schmidová
Dobré skutky se mají konat aspoň o vánocích
Když tak sleduji předvánoční shon, blázinec, nakupování, reklamy typu: “co ještě, ještě pod stromeček?“, je mi trochu smutno. Kam se poděl skutečný smysl vánoc? Původně to byly svátky klidu, pohody, radosti... a šlo o to, udělat radost každému, vzpomenout si a potěšit i ty, kteří jsou sami, opuštění, ztraceni ve světě. A hlavně ty.
Věra Schmidová
Rozhodnutí
Je to příběh mojí přítelkyně Jana poodjela se svým vozíkem dál od fontány. Slunce svítilo, byl jeden z posledních teplých dnů a ona ho chtěla strávit v parku na sluníčku a ne lítáním na záchod. Vybrala si teda odlehlou lavičku, zaparkovala vedle ní a z tašky si vytáhla malou termosku. Nalila si kafe, zavřela oči a nastavila tvář slunci. Bylo to velice příjemné a ji v té chvíli napadlo „jak dlouho ještě? Jedno léto? Dvě?“ Otevřela oči, napila se kávy, z kapsy u kalhot vytáhla recept a začala ho pomalu trhat na malé kousíčky.
Věra Schmidová
Nepochopení
„Můžu ti pomoct?“ Daria zvedla hlavu. Vedle ní stál sympatický, asi čtyřicetiletý muž. Usmála se: „To budete hodný.“ Podala mu sáček s pečivem: „Kdybyste mi to dal do té tašky za vozíkem.“ „To je všechno?“ Přikývla. „Dnes jsme si vyšli s pejskem jenom na procházku. Nákup necháme na jindy.“ Usmál se: „Máš pravdu, je tak hezky.“ Trochu jí vadilo jeho tykání
Věra Schmidová
Čím dřív, tím líp
Tuhle větu jistě slyšela velká část lidí po úraze. Často od lékařů, často od známých. „Čím dřív pochopíš, že už se v životě nepostavíš na nohy, tím pro tebe líp.“ Prý dobrá rada! Ani si neuvědomují, co tím ale způsobují, co vše tím pokazí.
Věra Schmidová
Jsem mrtvá, anebo se stal zázrak?
Asi jako každý vozíčkář, i já mám spoustu přidružených zdravotních problémů, hlavně bolestí. Jednou je to bolest bederní páteře, poté kolen, za krkem, ramen... nebudu to tu rozebírat, prostě nic moc. Na rehabilitaci chodím již mnoho let pravidelně, v mezidobí dochází ke mně můj osobní fyzioterapeut (jak jsem ho nazvala), výsledek je asi ten, že bolestí nepřibývá (hurá!) a drží se pořád na stejné, vcelku snesitelné úrovni (hurá!). Kdo to zná, jistě chápe i to hurá!
Věra Schmidová
Už vím, proč nosí kominíci štěstí
Krátce po úraze jsem v rehabilitačním ústavu „vyfasovala“ invalidní vozík. Byl veliký a těžký. S vynaložením všech svých sil, které mi ještě zbyly, jsem se dostala akorát tak z pokoje na záchod a zpět. A i za to jsem byla neskonale vděčná. I když to byla pokaždé těžká a tvrdá dřina. Už mi nezbyl ani gram síly na to, abych se dostala někam dál, podívala se po budově a už vůbec ne ven, po okolí. Seděla jsem na pokoji u okna, a tiše záviděla všem kdo tam mohli. Nebylo mi to vůbec nic platné, návštěvy za mnou nemohly, já nemohla dál než do poloviny chodby na záchod. Často mi tekly slzičky po tváři, ale ani to nepomohlo.
Věra Schmidová
Když se dětský sen splní až o několik desítek let později
Jako každé dítě, i já měla svůj velký, krásný, dětský sen – balet. Tancovat na jevišti. Tatínek ale uznával pouze gymnastiku, kterou v mládí sám dělal, střelbu, kde pracoval jako mezinárodní rozhodčí a ještě běhy, nebo skoky. Něco jako balet jako sport absolutně neuznával a taky se to muselo platit a u nás se zrovna šetřilo. Jednou se muselo šetřit na větší byt, jednou na nový nábytek, potom na auto.... Prostě pořád se muselo šetřit a tak na můj balet nebyly nikdy peníze. Tak jsem se aspoň chodila dívat přes okno a doma tajně cvičila a zkoušela. Různé pózy, pozice, polohy nohou, chodit po špičkách...
Věra Schmidová
Sestřička, já a IQ
Když jsem projížděla okolo ordinace, sestřička zrovna vycházela ven: „Jak to, že zase jedete sama?“ Pustila se hned do mě. „Už jsem vám přece říkala, že sama jezdit nesmíte, že jste nebezpečná všem kolem.“ A říkala to opět pěkně nahlas, asi aby vyděsila všechny lidi v čekárně. Tentokrát jsem se nedala a také pěkně nahlas jsem odpověděla: „Sestři, já jsem postižená na nohy a ne na hlavu. To, že nemůžu chodit ještě neznamená, že nemůžu myslet a tudíž jezdit sama.“
Věra Schmidová
A zase ty výtahy
Na téma výtahy a vozíčkáři už toho bylo napsáno dost, no stejně mi to nedá – jsou tady nové a nové zážitky a zkušenosti, ze kterých občas zůstává rozum stát.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
