Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žeby nový druh závislosti?

15. 01. 2015 18:23:00
Když si pořídila počítač moje sestra, chápala jsem to. Byla to pro ni nutnost – byla podnikatelka a tak přijímala a vyřizovala objednávky, komunikovala s dodavateli, prostě víc než jasná nutnost, nezbytnost. Když si ale pořídil počítač můj manžel, vůbec jsem nechápala, proč u něho sedí celé hodiny, co tam neustále sleduje, čte... V tom čase ani nepracoval.

Když ale, tenkrát sedmdesáti šestiletá maminka, přišla s tím, že dnes se už bez počítače neobejde nikdo, začala jsem vážně uvažovat o divné době.

Sestra mi začala vysvětlovat, jak chodí tři i pětkrát za den do mailové schránky kontrolovat příchozí poštu. No jasně – podnikatelka. Nutnost.

Ale manžel? První, jak zapnul počítač, šel zkontrolovat mailovou schránku, jestli má poštu. Večer, než počítač vypnul, šel zkontrolovat mailovou schránku.

Bylo to zvláštní, normální schránku u domovních dveří ho nenapadlo zkontrolovat ani jednou za rok.

Vrcholem všeho bylo, když jsem zašla na návštěvu k babičce a ona vyřizovala maily! Moje babička!

„Celý svět se zbláznil!“ Zabrblala jsem.

„Nezbláznil, holka,“ opravila mě. „Pouze ty jsi zaspala dobu“.

Asi má pravdu – napadlo mě. Už to tak bude. Sedla jsem teda k počítači a pomalu se s ním seznamovala. Musím podotknout, i když je můj notebook krásný a červený k tomu, nepadli jsme si hned jeden druhému do oka a naše nesympatie byly oboustranné. Já nechápala, co po mě pořád chce, proč mi maže co nemá, proč přede mnou schovává, co nemá a on nechápal, proč se musel dostat do rukou zrovna takovému tupému počítačovému analfabetovi. Oba jsme ale pochopili, že je nutné spolu vycházet a tak jsme oba statečně zápasili dál. Já s jeho zarputilostí s jakou si stál za svým (několikrát dokonce předstíral modrou smrt, jenom abych mu už dala pokoj) a on zápasil s mojí blbostí.

Naše společné zážitky by byly seriálem na dlouhé zimní večery, kdy se naším bytem nesly výkřiky typu:“néééé!“ a prosby typu: „neblbni, prosím“. Samozřejmě, že ty výkřiky byly moje. Kdyby ten chudák počítač uměl mluvit, už dávno by mě někam poslal a kdyby měl ručičky, tak jsem domlácená jak boxovací pytel.

Brzy jsem ale poznala a pochopila, že komunikovat s redakcemi můžu jedině přes mail. Že jedině mailem se mi ozvou staří známí, kteří by jinak napsali možná jednou za deset let pár slov. A možná ani to ne.

Manžel mi teda zřídil mailovou schránku a já jsem velice rychle zjistila, co všechny kolem na ní tak přitahuje. Ozvali se mi známí, které jsem roky neviděla a šance, že se brzy uvidíme, byla nulové. Taky jsem brzy přišla na to, že si klidně můžu sedět v posteli, „dopis“ tam přijde za mnou, já, aniž bych musela vstát, napíši odpověď, klik – žádné nošení dopisu týden v kabelce na poštu, žádné shánění papírů, obálek, utrácení za známky ... v podstatě víc než pohodlné.

Do mailové schránky teď chodím denně – hned jak zapnu počítač a pak ještě jednou, než ho večer vypnu. Někdy i během dne. A nechápu lidi, kteří mailovou schránku ještě nemají, nebo se do ní jdou podívat jednou za týden.

Propadla jsem tomu – píši dopisy a pozdravy všem známým a jsem ráda, když oni napíší mně. A tak mě napadá: nejedná se o nový druh závislosti?

Autor: Věra Schmidová | čtvrtek 15.1.2015 18:23 | karma článku: 10.59 | přečteno: 743x

Další články blogera

Věra Schmidová

Jsou věci, které mi mozek nebere. O tom se nedá nenapsat.

Jednou z věcí, které mi mozek nebere, je lidské myšlení, přesněji myšlení některých lidí.. Před časem jsme vystupovali v jednom větším městě na Moravě v rámci francouzských dnů. Náš balet na vozíku měl takový úspěch

5.11.2015 v 17:29 | Karma článku: 19.98 | Přečteno: 740 | Diskuse

Věra Schmidová

Vozíčkářům se nemá ustupovat

Když u nás vyměnili autobus, který rozváží pacienty po nemocnici, říkala jsem si „hurá!“ Dveře širší, plošina šla bez problémů ven i dovnitř a co jsem ocenila nejvíc, že po najetí do autobusu jsem se nemusela pracně a na milimetry

7.10.2015 v 18:21 | Karma článku: 28.79 | Přečteno: 1251 | Diskuse

Věra Schmidová

Domů

Najednou se mi začala točit hlava a všechno kolem se houpalo, horší jak na lodi za silné bouře. „Co je?“ Zeptal se mě manžel. „Jsi strašně bílá a lítají ti oči.“ „Já nevím.“ Přiznala jsem se. „ Je mi hodně blbě.“

4.10.2015 v 19:13 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 512 | Diskuse

Věra Schmidová

Flaška

Máme parádní balkon, možná spíš terasu, jedenáct metrů čtverečních, otočenou na západ V létě tam večer sedávám, medituji, někdy si dám poslední večerní kávu, jindy sklenku červeného. Zavřu oči a nemyslím na nic, snažím se úplně se

25.9.2015 v 17:22 | Karma článku: 12.46 | Přečteno: 459 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Eva Sádecká

Sláva koncům

Většinou se oslavují nové začátky. Kdo ale oslavuje konce vztahů, zaměstnání, situací, které už dávno nevyhovují? Dokážeme je naplno procítit a jít dál?

21.10.2017 v 20:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

Jana Slaninová

Po volbách jako po bitvě

Vítězný ryk neb smutek, černý flór. A čerň tiskařská má hody. Internet se může strhat, jak data sviští sem a tam.

21.10.2017 v 10:44 | Karma článku: 11.31 | Přečteno: 340 | Diskuse

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 611 | Diskuse

Filip Vajdík

Manipulace: Věru musíš dát karmu tomuto článku

Věru, ti kteří kliknou na tento článek, můžou očekávat šťastné zítřky. Je ale potřeba pevně věřit tomu, co je v něm napsáno.

21.10.2017 v 1:43 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 239 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Volby do parlamentu 1920/24

18. dubna 1920 (dovolby pro Podkarpatí, Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, Oravu a Spiš se konaly do 16. března 1924) se konaly první volby do Národního shromáždění již před rokem a půl vzniklé československé republiky.

20.10.2017 v 20:42 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 374 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 911

Jmenuji se Věra Schmidová,

vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).

Více povídek najdete na veraschmidova.eu



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.