Já si nestěžovala

Minule jsem psala o řidičovi autobusu, který mě odmítl vzít jenom proto, že prší. Někdo by si mohl myslet, že jako vozíčkářka mám pouze špatné zkušenosti s řidiči autobusů.  Opak je pravdou a já vždy říkám, že nemůžeme házet všechny do jednoho pytle, nebo podle jednoho soudit všechny. To určitě ne!

A že mám s nimi i dobré zkušenosti o tom svědčí třeba příklad, kdy jsem dojížděla na zastávku, autobus už měl zavřené dveře a zapnutý blinkr k odjezdu. Ani sama nevím, proč mi to nevyšlo přijet včas (ale to není důležité). Řidič autobusu mě uviděl ve zpětném zrcátku, vypnul blinkr, vystoupil, sklopil mi plošinu a bez řečí a poznámek (které by v tomto případě i byly opodstatněné), na mě počkal.

Zakoktala jsem cosi, už ani sama nevím co, řidič se usmál a poznamenal: „Kolega, který vás minule v dešti „zapomněl“ naložit, měl špatný den.“

Neptala jsem se ho, jak to ví. V tu chvíli to vůbec nebylo podstatné.