Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Sláva vlastní blbosti

Jako hodně lidí na vozíku, i já mám mimo jiné částečně ochrnuté i trupové svalstvo. V praxi to vypadá asi tak, že se na vozíku můžu kousek předklonit, i trochu uklonit. Pokud to ovšem přeženu, složím se k zemi a už se nezvednu.

Jako hodně lidí na vozíku, i já mám mimo jiné částečně ochrnuté i trupové (posturální, nebo chcete-li napřimovací) svalstvo. V praxi to vypadá asi tak, že se na vozíku můžu kousek předklonit, i trochu uklonit. Pokud to ovšem přeženu, byť jen o jeden centimetr, „složím se“ a už se nezvednu. Vím to. A taky moc dobře za ty roky vím, kolik je ten bezpečný předklon, nebo úklon a kdy se už neodvratně blíží pád z vozíku, nebo ono už zmiňované nenarovnání se.

Jenže…člověk je občas blbý.

Vystupovali jsme s baletem na vozíku v jednom velkém městě, ve známém divadle. Měla jsem tam spoustu přátel, známých, rodiny. Přišli se podívat, zvědaví, co že to ten balet na vozíku vlastně je (trochu divné spojení: balet + invalidní vozík) a jak to vlastně vypadá, co to vlastně dělám.

Měla jsem tam tenkrát moc hezké sólo a jak jinak, chtěla jsem se předvést. I když vždy dělám vše s plným nasazením, co to jde, kolik to jde, na maximum, tentokrát jsem chtěla ještě víc, ještě lépe. Prostě předvést se.

Ukázat známým, ukázat rodině, že i člověk na invalidním vozíku dovede něco zvláštního, něco hezkého jen tak pro radost sobě, i druhým. Moc jsem se snažila také proto, že večer před tím tam vystupoval známý taneční soubor. Chtěla jsem, abychom se jim aspoň trošku přiblížili, abychom v jejich stínu nevypadali, jako chudáci.

A tak jsem se snažila ne na sto procent, ale na sto deset.

Stalo se, co se stát zákonitě muselo – úklon na víc než na sto procent a já v něm zůstala „zlomená“ a ani gram síly, ani jediný sval, který by mě zvedl, narovnal zpět na vozík. Netušila jsem, co dál. Jediná možnost – buď mě někdo zvedne, nebo se složím na zem (ale to by asi vypadalo na jevišti uprostřed baletu, v krásném kostýmu, blbě). A tak jsem pouze vysílala prosebné pohledy do okolí a ani nedýchala, abych přece jen z toho vozíku nespadla.

Kamarád – vozíčkář viděl, že je zle, ale on mi pomoct nemohl, a tak aspoň vytřeštil oči na našeho vedoucího. Ten pohledem zkontroloval jeviště a okamžitě pochopil. Věděl totiž, že v té chvíli už jsem měla být někde úplně jinde a dělat něco úplně jiné a ne si tam jen tak viset přes vozík. Okamžitě mu došlo, co se stalo, baletním skokem doskákal za mě, nohou přidržel vozík, aby se nepřevrátil, nebo neujel a krásným, ladným, opět přímo baletním gestem mě uchopil za ruce a zvedl do elegantní pózy (no jo, baletní mistr se nezapře).

Po vystoupení mí známí komentovali právě tuto pózu slovy: „efektní, hezké, ale nebezpečné, vypadalo to, že každou chvíli spadneš z vozíku – ale ty jistě víš, co zvládneš a co děláš“.

To víte, že jsem se nepřiznala. Proč jim kazit krásný estetický zážitek nějakým, skoro hororovým, vyprávěním o vlastní blbosti.

Jenže…člověk občas blbý je.

Vystupovali jsme s baletem na vozíku v jednom velkém městě, ve známém divadle. Měla jsem tam spoustu přátel, známých, rodiny. Přišli se podívat, zvědaví, co že to ten balet na vozíku vlastně je (trochu divné spojení: balet + invalidní vozík) a jak to vlastně vypadá, co to vlastně dělám.

Měla jsem tam tenkrát moc hezké sólo a jak jinak, chtěla jsem se předvést. I když vždy dělám vše s plným nasazením, co to jde, kolik to jde, na maximum, tentokrát jsem chtěla ještě víc, ještě lépe. Prostě předvést se.

Ukázat známým, ukázat rodině, že i člověk na invalidním vozíku dovede něco zvláštního, něco hezkého jen tak pro radost sobě, i druhým. Moc jsem se snažila také proto, že večer před tím tam vystupoval známý taneční soubor. Chtěla jsem, abychom se jim aspoň trošku přiblížili, abychom v jejich stínu nevypadali, jako chudáci.

A tak jsem se snažila ne na sto procent, ale na sto deset.

Stalo se, co se stát zákonitě muselo – úklon na víc než na sto procent a já v něm zůstala „zlomená“ a ani gram síly, ani jediný sval, který by mě zvedl, narovnal zpět na vozík. Netušila jsem, co dál. Jediná možnost – buď mě někdo zvedne, nebo se složím na zem (ale to by asi vypadalo na jevišti uprostřed baletu, v krásném kostýmu, blbě). A tak jsem pouze vysílala prosebné pohledy do okolí a ani nedýchala, abych přece jen z toho vozíku nespadla.

Kamarád – vozíčkář viděl, že je zle, ale on mi pomoct nemohl, a tak aspoň vytřeštil oči na našeho vedoucího. Ten pohledem zkontroloval jeviště a okamžitě pochopil. Věděl totiž, že v té chvíli už jsem měla být někde úplně jinde a dělat něco úplně jiné a ne si tam jen tak viset přes vozík. Okamžitě mu došlo, co se stalo, baletním skokem doskákal za mě, nohou přidržel vozík, aby se nepřevrátil, nebo neujel a krásným, ladným, opět přímo baletním gestem mě uchopil za ruce a zvedl do elegantní pózy (no jo, baletní mistr se nezapře).

Po vystoupení mí známí komentovali právě tuto pózu slovy: „efektní, hezké, ale nebezpečné, vypadalo to, že každou chvíli spadneš z vozíku – ale ty jistě víš, co zvládneš a co děláš“.

To víte, že jsem se nepřiznala. Proč jim kazit krásný estetický zážitek nějakým, skoro hororovým, vyprávěním o vlastní blbosti.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Věra Schmidová | pátek 6.3.2020 16:21 | karma článku: 17,38 | přečteno: 621x
  • Další články autora

Věra Schmidová

Cedulka

Nechám si vyrobit cedulku s nápisem POUZE NECHODÍM JINAK JSEM NORMÁLNÍ Jinak totiž už fakt nevím, jak podobné situace řešit bez újmy na psychickém zdraví.

18.3.2020 v 13:24 | Karma: 0 | Přečteno: 30x | Diskuse| Ostatní

Věra Schmidová

Je zajímavé, co všechno dokáže fonendoskop

Když jsem před třiceti lety studovala na vyšší odborné zdravotnické škole, používali jsme fonendoskop pouze na poslech práce srdce, plic, dýchání, a ještě při měření tlaku. Toť vše. Víc nás neučili, na nic jiného se fonendoskop

15.3.2020 v 15:55 | Karma: 22,62 | Přečteno: 744x | Diskuse| Ostatní

Věra Schmidová

I to je život

Jistě znáte ty nové autobusy MHD, které mají „chlíveček“ pro kočárek a „chlíveček“ pro invalidní vozík. Pokud je člověk na mechanickém vozíku, nebo menším elektrickém, je to fajn. Nacouvá si do chlívečku,

14.3.2020 v 17:55 | Karma: 23,20 | Přečteno: 459x | Diskuse| Ostatní

Věra Schmidová

Trapas na entou

Občas se povede. A ani invalidní vozík vás vůči trapasům imunním neudělá. Někdy právě naopak – dopomáhá k nim, přispívá. Jako v tomto mém případě. Po dlouhém náročném dni plném stresu a shonu, ale bez jídla, jsem se rozhodla, že si

12.3.2020 v 17:57 | Karma: 30,95 | Přečteno: 1013x | Diskuse| Ostatní

Věra Schmidová

Jak česká pošta (ne)doručuje balíky

Nevím, jaké máte s českou poštou zkušenosti Vy, já čím dál, tím horší. Jsem na invalidním vozíku a můj manžel také. Z toho důvodu raději nakupujeme přes internet. Jednak je to pohodlnější – nemusíme se zdlouhavě oblékat,

7.3.2020 v 19:50 | Karma: 34,51 | Přečteno: 3646x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  16:41

Aktualizujeme Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili, píše Denník N. K incidentu došlo v obci...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda

12. května 2024  12:11

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...

Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá

11. května 2024

Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...

Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“

14. května 2024  20:57

O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...

Rádio Impuls slaví 25. narozeniny maratonem rozhovorů z Národního muzea

15. května 2024

Rádio Impuls slaví čtvrtstoletí v éteru. Aktuální výsledky Radioprojektu za IV. čtvrtletí 2023 a I....

Ukrajina už nestíhá sestřelovat rakety. Rusům vychází nová taktika

15. května 2024

Premium Zpráva, která zní jako nostalgická vzpomínka na lepší časy: v noci na úterek podniklo Rusko nálet...

Útok na Fica odsoudili Pavel, Babiš či von der Leyenová. Bůh mu žehnej, popřál Orbán

15. května 2024  15:33,  aktualizováno  16:57

Prezident Petr Pavel odsoudil útok na slovenského premiéra Roberta Fica. Předsedkyně Evropské...

Slyšel jsem volání „Postřelili Fica!“ popsal z místa slovenský novinář

15. května 2024  16:53

Slovenský novinář Hospodárských novin Juraj Bury byl na výjezdním zasedání slovenské vlády v obci...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 92
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 967x
Jmenuji se Věra Schmidová,

vystudovala jsem fyzioterapii a psychoterapii, od roku 1986 jsem na invalidním vozíku. Ráda bych touto stránkou ukázala všem, že i přes to se dá dělat spousta zajímavého. Píši kníhy, povídky, články hlavně o vozíčkářích, o psech, o životě.. Publikuji v různých časopisech. Věnuji se mnoha koníčkům, mezi něž patří například balet na vozíku, tance na vozíku, monoski. Zajímám se o čínskou medicínu, alternativní způsoby léčby (masáže, akupresura, léčba drahými kameny).

Více povídek najdete na veraschmidova.eu

Seznam rubrik